CCOC

Kavkazské Liščí povídání

alt

Zde najdete povídání přímo z Liščího teritoria + reportáže z Liščích dnů.


 

5. Velký Liščí den (23.3.2013) aneb udílení Fox Awards 2013
 
Řečeno slovy klasika: „Žádám opakování ceremoniálu!“

A protože je jasné, že až do příštího Liščího dne se na jednom místě jenom těžko sejde dvaadvacet kavkazáků a ještě o deset víc jejich páníčků, musí nutně dojít k opakování ceremoniálu v jejich nepřítomnosti.

Nebojte, poháry za vítězství se vracet nebudou! Kdo vyhrál, vítězství si bezpochyby zasloužil a trofej může hrdě vystavit. Opakování slavnostního ceremoniálu se týká pouze doplnění ocenění, protože organizátoři měli oči jenom pro chlebíčky a spousta výkonů jim přímo na místě unikla. Na základě protestu některých účastníků byl k nápravě využit videorozhodčí, elektronická tužka i jestřábí oko.

Na Dobříši jsme se sice potkali v průběhu čtvrtého jarního dne, ale kdo nezvolil vrstvení oblečení stylem termotriko, termomikina, mikina, bunda, mohl mít v panujících minusových teplotách problém s dostáním se do tempa. O rozehřátí se sice kromě čaje s rumem postaraly už malé Lištičky, které se ve složení Norbert (alias Nero), Maršál, Lupin a Grácie proháněly zleva doprava, zprava doleva a pak zase zpátky, ale lezavo bylo, ne, že ne. Jestřábí oko v tomto případě odhalilo, že Grácie si počínala jako skutečná dáma a mladším drzounům uštědřovala jednu výchovnou lekci za druhou. Dostali, co se do nich vešlo, a někteří z nich (Maršál) ještě víc.

Po nástupu zbytku liščí smečky a jejích hostů se o něco oteplilo, především díky kadenci soutěží, kdy jeden vrcholový výkon stíhal druhý. Hodnocení exteriéru, handlingy, povahové soutěže a především speciality Lištiček – „Nejhbitější Lištička“, kdy (ač nezvítězil) čaroval Kavkaz, který bravurně překonával překážky do té doby pro kavkazáka považované za nepřekonatelné a „Ukaž, co umíš“. Vzhledem k teplotě se tentokrát páníčci ani příliš nevymlouvali na hnutá záda, bolavá kolena a celkově fyzickou nezpůsobilost a především soutěže „Nejhbitější Lištička“ se zúčastnili v hojném počtu. Při běhu se psem byla nejdůležitější zvolená taktika, většina vsadila na čtyři zabírající tlapy a nechala se táhnout. Obecně platilo, že psi v cíli znechuceně kroutili palicemi a špitali si vzdorně o tom, kolik vteřin díky tomu nemehlu na druhém konci šňůry ztratili. Velký dík za tuto soutěž patří liščí guru Evě Červené, která se obětavě chopila časomíry, takže se, kromě toho, že s časy švindlovala, opět nemohla aktivně zúčastnit.  

Co se týče počtu ocenění, stali se nejúspěšnějšími Norbert Lištička (nejlepší štěně, handling své kategorie a Nej sympaťák), Frol Pes do kapsy (nejlepší junior, handling své kategorie a super povaha 2. stupně) a Regent Lištička (nej pes, handling své kategorie a k tomu BOB). Celkem se vyhlásilo 15 vítězů, jejich jména již buď znáte, nebo je snadno najdete na webových stránkách Lištiček. Pojďme raději rovnou k nutnému opakování ceremoniálu, nebo lépe řečeno k jeho doplnění.


Fox Awards 2013

Cena Terence Hilla, aneb Šťastný Luke

Zpočátku nesmělý, v závěru nekompromisní střelec, který zlikviduje všechno, co se pohybuje v jeho blízkosti. K tomu pochopitelně dech beroucí suverénní úsměv a houf nově získaných fanynek.

Vítězem se stává... Norbert Lištička! Sympaťák dne si počínal hodně odvážně, přestože měl start před tolikerým obecenstvem vlažnější. Do správné provozní teploty však čtyřměsíčního hrdinu dostal hned první dvounožec, který se rozhodl, že mrkne, zdali má sestouplé kulky. Nemrknul...

 
Cena Roberta Rosenberga, aneb do 18 let nevhodné

Bezkonkurenčně nejlepším plemeníkem dne se stala Grácie Lištička. S velkou chutí a láskou se vrhala především na Forta Lištičku a Kavkaze Lištičku. Zepředu, zezadu, bylo jí to jedno. Velká gratulace majitelům k liberálně pojaté výchově. Varování: Pokud se budou podobné excesy opakovat, bude nutné z příštích Lištiček vyloučit štěňata.

 
Cena Alexandra Dumase, aneb Muž se železnou maskou

Fort Lištička dokázal „popocházet“ po cvičáku, aniž si jednou jedinkrát sundal protivný košík. Páníček se poučil – kde selhávají brutální metody, přišel čas na výcvikovou metodiku obecně známou pod termínem „piškotky“. Prosba na výrobce piškotů: Mohli byste, prosím, upravit tvar tak, aby se lépe protáhl škvírou v košíku? Děkuji.

 
Cena Humphreyho Bogarta, aneb Casablanca

Kdo neviděl něžný výraz v očích Regenta Lištičky ve chvílích, kdy láskyplně mrkal na paničku, neuvěří. Jako pravý gentleman metal blesky na každého konkurenta, který se ocitl v jejich blízkosti, ale stačilo něžné slůvko a zlostný výraz okamžitě zjihl. Takhle vypadá skutečná kynologická romantika.

 
Cena Jeana-Paula Belmonda, aneb Profesionál

Z Jardy (v rodokmenu se píše Black and White Lištička) se stává těžká váha. Vítězství v super povaze 4. stupně a vyhlášení nejlepším pracovním psem dne by mělo mluvit za vše. Jarda kouše hodně, Jarda kouše dlouho, Jarda kouše rád. Figurant Roman by však měl zvážit, jestli by neměl svůj tradiční výkřik „Já už nemůžu, sundejte ho ze mě“, raději obměnit. Až jednou nebude opravdu moci, bude Jardův páneček opět v klidu přihlížet s cigárem v koutku a usmívat se.

 
Cena Charlieho Sheena, aneb Mladé pušky

Měsíc před svými prvními narozeninami opanoval Frol Pes do kapsy snad všechno, co mohl – exteriér, handling i super povahu 2. stupně. Buďte si jistí, že tenhle pes do kapsy nepatří. Je to fešák a přitom se nespoléhá jenom na svojí hezkou tvářičku. Což by opět nejlépe ze všech potvrdil zmiňovaný a figurující Roman.

 
Cena Jana Hřebejka, aneb Pelíšky

Tak krásný pelíšek jako Lupin Lištička neměl s sebou nikdo jiný! A že si ho uměl před dalšími dotěrnými nenechavci z říše kavkazího potěru setsakramentsky uchránit. Navíc další názorný důkaz toho, jak může mít kavkazáček srdce i oči jenom pro paničku.

Na koho se nedostalo, dostane se příště. Opět se uvidíme 27. dubna!

Martin Záruba


4. Velký Liščí den (17.3.2012)

 

Tak kde začít? Když už jsem nechal uvrtat do sepsání reportáže z březnového Velkého liščího dne, nezbude, než se s tím chlapsky popasovat. Proto slibuji, že půjde o reportáž originální, exkluzivní a patřičně kontroverzní. A začnu hned omluvou za prodlení.
V rámci originality jsem se chystal promlouvat očima našeho nezvedence Forta Lištičky, který shodou zvláštních okolností získal pohár za NEJ štěně a NEJ sympaťáka. Nebojte, nezpychl. Sotva po návratu z Žižic vyskočil z auta a zakousl se do tety Tosky Lištičky, dostal nakládačku šampion nešampion. Takže zpátky „z lustru na zem“ a znovu tvrdá práce, minimálně na tom vodítku by se mohl naučit. Každopádně posílá svému věrnému fanklubu pozdrav z Kozích Hor a slibuje, že žádné trofeje ho nezmění. Páneček s paničkou sice trochu doufali, že by mohly, ale jak prohlásila Eva Červená: „Oni ti se zatočenýma ocáskama jsou vždycky největší magoři... Jé, já vám to neřekla? Ale to nevadí, však vy ho zvládnete.“
Nebojte, očima Forta Lištičky promlouvat nebudu. Už jenom proto, že jeho skoro šestnáctitýdenní mozeček zatím funguje na principu: žrádlo, kousnout, víc žrádla, ještě víc žrádla, kousnout, kousnout, podrbat, kousnout, žrádlo – bylo by to tedy příliš jednotvárné. Při pročítání předchozích reportů ze Žižic jsem navíc zjistil, že můj skvělý nápad mělo přede mnou už asi tak sto padesát lidí.
Nebudu se rozplývat ani nad řízky s domácím bramborovým salátem, byť to měl být hlavní motiv. Ano, při pročítání předchozích reportů jsem zjistil, že můj skvělý nápad mělo přede mnou už sto čtyřicet devět lidí (na toho sto padesátého evidentně buď nevyzbylo, nebo šlo o nenapravitelného vegetariána). Hlavně by to bylo i nespravedlivé, protože jsem se na vlastní chutě přesvědčil o tom, že v Žižicích mají neméně skvělé klobásy.
Budu k vám tedy promlouvat očima člověka, který v podstatě vůbec neví, o co jde. A zkusím se zabývat pejsky, kteří mi svou krásou a naturelem zvedají tepovku, ale kterým v podstatě vůbec nerozumím. Doufám, že je to dostatečné alibi.
Žižice, 17. března 2012. To jsou základní data 4. Velkého Liščího dne. Pro ty, kteří mají problémy s kalendářem, byl to ten víkend, kdy zaútočilo jaro, takže v Žižicích bylo naprosté azuro, kavkazáci u úvazů plazili jazyky a vzpomínali na minusové teploty. Jejich páníčci postupně odkládali bundy a mikiny, v závěru končili jen s krátkým rukávem (jednou z výjimek byl figurant Roman Šonský a buďte si jistí, že pobyt v ringové vestě mu při obranách nikdo nepřál).
Jako obvykle se sešly Lištičky i jejich odchovy, celý den pak měla pod palcem „Liščí guru“ Eva Červená a program byl opravdu nabitý – handling, soutěže o NEJ v jednotlivých kategoriích, nácvik obrany, povahové soutěže. Začínalo se chvíli po jedenácté, končilo po šesté...
Hned na samém začátku dostal pohár Winner Lištička za své už čtvrté vítězství v celoroční pracovní soutěži. Eva Červená v hecu poprosila majitele, aby dali s Winnerem šanci příště taky někomu jinému, jenže Winner to vzal bohužel doslova – zatrucoval si a zbytek dne prostávkoval.
V handlingu postupně vítězili (vlastně vítězilY, protože šlo o ženský, kluci asi nemají na přehlídky buňky) Energy Lištička (štěňata), Adora z Javorového ranče (junioři) a Top Lištička (open). Mezi štěňaty se střetávali jen Fort s Energy, ale jinak byla konkurence prvotřídní. Po handlingu přišla soutěž NEJ. Mezi štěňaty to vyšlo na Forta, nejhezčím juniorem se stal Black and White, Nej fenou se stala Top a Nej psem Kavkaz. Tady je jasně vidět, že kluci sice nemají buňky na výstavní molo, ale zase mají šarm a charisma...
Bylo toho hodně, uhnaní byli úplně všichni, ale skutečně běhat se přitom teprve začínalo. A sice při soutěži o Nejhbitější Lištičku. To v praxi znamenalo běh s kavkazákem na vodítku na čas, obodování výsledků a následná možnost vylepšit si případný bodový handicap na překážkách. Zatímco běh probíhal ve stylu sprintujících páníčků a za nimi plandajících a brzdících kavkazů (tip pro soutěžící: použijte dvacetimetrovou stopovačku a časy budou ještě lepší :-), tedy v případě, kdy vlečený kavkazák udrží směr a neodtáhne vás někam do polí), překážky teprve ukázaly tu správnou hbitost. Tady si neodpustím jednu vsuvku s Fortem Lištičkou – mimo soutěž jsme si vyzkoušeli přeskok nejnižší překážky a Fort to pojal ve stylu čistokrevného pastevce, proč poskakovat jako kůzle, když se dá překážka ve stylu těžkotonážního tančíku jednoduše povalit? Z toho kluka zkrátka jednou něco bude. Už na třech a půl měsících se nebojí použít hlavu, a to doslova.
Ale zpátky k soutěži, po započítání časů a jejich bodových úprav došlo k tomu, že byli hned dva vítězové. Jenže pohár je jenom jeden... Co s tím? Naštěstí se v Žižicích sešlo dostatek zdravě škodolibých lidí, takže se odhlasoval „rozstřel“ ve stylu divokého západu. Pistolník proti pistolníkovi. Muž proti muži. A Mirek i Ivo bojující za úspěch Gigi Zlaté studánky, respektive Winnera Lištičky se zachovali jako skuteční chlapi a přestože je tížil v žaludku oběd, absolvovali dráhu okořeněnou překážkami. Sice o fous, ale vítězem se stal vítěz – tedy Winner.
Nácvik obran nemá smysl příliš popisovat. Chvílemi to ale bylo o strach. Především o osud traktoristy, který v pravidelných intervalech jezdil kolem cvičáku a zdálo se, že je bestiemi zaujatý natolik, že s traktorem spadne ze stráně.
Sluníčko pálilo, figurant Roman se nechával ožužlávat jako cukrátko, psi i čubiny řvali jako pominutí. Prostě sobotní žižická idylka, při které se místní zamykají i se slepicemi v horních patrech domů. Vyhecovaná nálada přinesla klasické mouchy, jako jeden přervaný obojek a jedna drobná bitva mezi sestrami z Javorového ranče.
Bojovalo se ale hlavně o ceny, jenže v Žižicích se scházejí natolik rozumní lidé, nebo svoje ambice dokáží aspoň tutlat, že atmosféra a nálada byla i tak skvělá. Nic na tom nezměnily ani povahové soutěže, kdy se v jednotlivých kategoriích o pohárky zasloužili Czech Nufira (1. stupeň), Jupiter Lištička (2. stupeň) a skvělý Charzo z Azgiru (5. stupeň a vyhlášení nejlepším pracovním psem dne) - jeho reakce při přepadení v hodně hlučné hospodě byla super. Pokud se chystáte na rušnější večírek a bojíte se o svojí bezpečnost, vezměte s sebou Charza, on už to tam vyčistí.
Zapomněl jsem na něco a na někoho? Určitě na spoustu věcí, ale nejlepší bude, když sami dorazíte na příští Lištičky a o všem dění se přesvědčíte. Zapomněl jsem taky na nejodvážnější štěně v podání Energy a soutěž „Ukaž, co umíš“, při které doslova excelovali ukázkou poslušnosti Tellus Lištička s páníčkem.
Slíbil jsem reportáž exkluzivní, originální a patřičně kontroverzní. Jestli jste to protrpěli až sem, zkusím splnit aspoň to první – řízky s bramborovým salátem byly skutečně více než exkluzivní :-)
Martin Záruba

 

3. Velký Liščí den (28.5.2011)

 

z mého pohledu.....

Kde začít ?
O přípravách nemá cenu psát, však to všichni znáte nejlíp, jak jsou páníčci nervozní před jakoukoliv akcí, kdyby týden, dva, ale u nás minimálně měsíc před drnčí neustále telefony, panička vysedává u počítače a pořád si s někým dopisuje, konzultuje, radí se, na mě se usmívá, ale nic mi nechce prozradit, mám se nechat překvapit. Tak jo, dělám, že nic a čekám, čím mě ta moje panička překvapí.
Ráno ti naši celkem brzy vstali, na to, že je sobota, panička mě šupne do auta se šibalským úsměverm, že dnes něco príma zažiju, tak tedy jedeme a jedeme a jedeme… Hmmm, cesta je fakt daleká, ale musím říct, že cestou byla jediná starost těch mých lidí, jestli se mi dobře leží, jestli mě nebolí bříško, jestli se mi nechce čůrat, jestli bych se nechtěl projít nebo napít voděnky… dělá mi to moc dobře u srdíčka, ale nejsem přece žádnej rozmazlenej kluk, abych cestu nepřečkal a vymýšlel si, jsem kavkazák a umím být nejen trpělivý, ale i ohleduplný a taktní a tak jen tiše s napětím čekám, kam pojedeme a co tak velkého se bude dít ?!
No, konečně, už jsme na místě, před velikým cvičištěm, na kterém jsem ještě nikdy nebyl, asi jsme tu první, tak jsme si rozdělili úkoly: páneček zaparkuje auto a my s paničkou se jdeme projít, protáhnout se a trošku se poohlídnout po okolí.
Jenže to už se pomaloučku sjíždějí další auta, plná  kavkazáčků, různého věku a z různých konců republiky, dokonce i z Belgie dojeli (to musím uznat, že to měli asi opravdu dál, než já).
No těch krásných kavkazích feneček, co se přijelo podívat, až se mi z nich hlava zatočila, a z „kavkazího potěru“ jsem měl radost největší, byli všichni moc krásní, baculatí, očepýření a všech možných barev, prostě radost se koukat.
Panička mi pošeptala, že je to překvapení pro mě, že jsou to všechno moji příbuzní, že je to můj velký den a den všech Lištiček, který se slaví už 3.rok a že si dnes všichni užijeme spoustu legrace a soutěží, do kterých mě okamžitě (ovšem pochopitelně s mým souhlasem) běžela přihlásit. No přece tu nebudu jen tak sedět, když program dne je tak pestrý a každý si může vybrat podle svého gusta.
Tak jo a jdeme na to..
Jsem přihlášený do soutěže Povaha II.stupně a tu taky s přehledem vyhrávám !!! Jupí, panička je šťastná a já taky, když vidím, že je na mě tak strašně pyšná.
Taky soutěžím o Nej psa, tady se vybírá nejpěknější exteriérový jedinec, a si představte, že  vyhrávám - já, Idol Lištička, jsem vyhlášený NEJ PSEM 3.Velkého Liščího dne. O paničce ani mluvit nebudu, její rozzářená očenka mluví za všechno a tak se jí ani neptám, jestli má radost, protože vím, že má a děsně  obrovskou !
A korunu mému soutěžení dala Soutěž o NEJ sympaťáka, kterou jsem opět vyhrál já. Panička říkala, že  jsem musel dostat spoustu hlasů i od majitelů jiných pejsků od Lištiček, o to je to prý cennější. No já tomu nerozumím, ale když to říká moje panička, tak je to zcela jistě pravda, no ne ?!

A pro mě a naše lidi se bohužel blížil konec…. museli jsme domů, ostatní zůstávali, program byl v plném proudu, jenže nedá se nic dělat, čekala nás dlouhá cesta domů.
Panička se šla rozloučit se všemi novými kamarády, předlouho se loučila s paní Evou – Největší Lištičkou, naposledy si zašpitala narychlo s  paničkou Regenta a se všemi, kteří přijeli, tak jako my, strávit překrásný den, v kruhu takřka „rodinném“.
Páneček s námi jel jako o závod, takže jsme po půlnoci dorazili domů.
A mě se zdály tu noc ty nejkrásnější kavkazí sny, plné kavkazích príma kluků a krásných kavkazích slečen, kavkazích naducaných  miminek ……. prostě kavkazích Lištiček.
A taky vám řeknu jedno malé tajemství, je jedno, jestli Velký nebo Malý, hned na ten příští Liščí sraz jedu zase, to mi panička už dnes slíbila a že jsem ji vůbec, ale naprosto vůbec nemusel přemlouvat, to si teda pište !!! Přísahám na můj chlupatý pupík, že nelžu, tak v říjnu zase ahoj všechny LIŠŤIČKY, já nebudu chybět určitě !!!

 

Idol Lištička

 

 

O Polárce a její babičce Ašiře


Polárka není slečna chladná či snad dokonce mrazivá, jak by se patřičně slušelo, to rozhodně nikoliv - naše mladá dáma je navzdory svému studenému jménu žhavá a divoká, nespoutaná a značně svévolná. Polárka je zkrátka pravá kavkazská Lištička, a to každým coulem: kožich barvy nezaměnitelně liščí, bujaře osrstěný ocas, rychlost, bystrost, vynalézavost a škodolibost - to je naše milovaná zrzavá holčička.
Maminka Vanilka se věnovala své jediné dcerce dlouho a s plným nasazením, snášela s porozuměním její miminkovské rozmary, její dětskou urputnost a svévolnost, byla aktivní účastnicí jejích rozpustilých her.
Urputné dovádění matky a dcery nabylo po čase takových rozměrů, že život Polárky se zdál být ohrožen. Obrovská maminka dravých pohybů a střemhlavé rychlosti se zdála být potenciálním nebezpečím pro rostoucí dcerku. I nabídla se zcela dobrovolně a nadšeně babička Polárky Aša - úctyhodná prošedivělá dáma pokročilého věku -, že výchovu vnučky převezme naplno do svých tlap, by mladičkou rošťandu uchránila před fyzickým ohrožením a na straně druhé dodala malé slečně kapku dosud chybějícího smyslu pro disciplínu.
Lišče Polárka změnu přijalo s úsměvem, nastává svoboda a zlaté Liščí časy, však všichni známe babičky a jejich vnoučátka! Jak hluboce se Polárka mýlila, babička nastolila režim nekompromisní, a jala se důsledně vytýkat vše nesplněné a povrchně provedené. Nezbedná Polárka obdržela několik pohlavků a jako bystré Liščátko se obratem přeměnila v poslušnou, uctivou a oddanou holčičku, jen radost pohledět. Aša byla výsostně spokojena a její pedagogické ego nabylo náležitých rozměrů. Ovšem odměny pro pilnou žačku je rozhodně třeba! A adekvátní odměna pro stále hodňoučkou Polárku? Jen zběsilé dovádění! A tak je z usedlé důstojné dámy divoce lítající, skotačící a poněkud značně rozverná babička, kterou vnučka jen velmi těžko předčí v lotrovinách :-).
Ašenko a Polárko, ještě mnoho krásných společných her!
 
(r.2010)
 
foto: po honičce - babička Ašira (10 let) s vnučkou Polárkou (6 měsíců)
 
alt
 
P.S. Ašira opustila navždy svou smečku - zcela neočekávaně a náhle - 19.3.2011,
ve věku nedožitých 11-ti let.

 

Byl to podraz, vážení!


aneb jak bylo na 2.Velkém Liščím dnu (10.7.2010)

Všechno začalo v sobotu, 10.7.2010 ráno. Přišel páníček, a že se jede na slezinu do Žižic, dokonce na řízek říkal - a že to bude príma. Počkali jsme
na paničku, až přijde z práce, šoupli mě do “fára” a hurá. Chvíli bylo dobře, ale ouvej, bříško se tlačí krkem ven, ještě, že nevyskočilo celé. Dokonce i spát se teď nechá. Žižice - konečná!

Šup ven, ani rozkoukat mě nenechají. Chvíli sedím a pak mně to došlo - podraz - žádná slezina! Setkání to je, ale ty řízky cítím! A jde se na
průzkum, chyťte si mě. Rovnou za nosem - tam, kde to nejvíc voní. Míjím již přítomné lidi i s hafany a jsem tady. Paráda. Sedí tady nějaká paní. Nasadím šibalský kukuč, zavrtím ocáskem a je moje. Drbání za ouškem já ráda a ta mňamka co jsem dostala - hmmmhm. Prý je Sojková, ale věřte jim. Copak sojky chodí oblečené? Jejda, už mě lapli a jsem venku. Navlékli mi obojek i s vodítkem - a - ztratila jsem nožičky! Ležím pod stolem a sleduji cvrkot.
Všichni se zdraví, vítají a honem povídají, co je nového. Však to byla doba, co se neviděli. Někteří dokonce celé tři týdny. No jo, ale co se vlastně
bude dít? Počkáme. Přichází další účastník, Rusty mu říkají, ale on tvrdí, že je Jupiter. Taky se nadšeně netváří. Prý problémy s bříškem, jenom ta úleva přišla druhou stranou. A taky v autě!

Hele, něco se začíná dít. Asi šéfová. Všechny vítá a vysvětluje o jaká veškerá “Nej” se bude soutěžit, a jak, a kdy. Říkala, že je Červená a
zahajuje “Velký Liščí den” a všem přeje dobrou zábavu a štestí. Čert ví, jak to ale je. Červená - to určitě. Slamák klobouk, hnědé triko, černé džíny, po červené ani památky a lišky tady taky nikde nejsou. Zato okolo plotu jsou uvázaní moji noví kámoši - kavkazáci. Před nimi tancuje chlapík navlečený do takového divného pytle a oni mu ho chtějí svléknout, někteří mu sice pouze nadávají, ale legrace to je. Asi to byla jenom nějaká seznamka, protože to pojede naostro a doopravdy. To se tedy těším a jsem zvědavá, jak to dopadne.
Stupeň II, IV, V. Tak nevím. Chlápek v pytli, zpocený jak myš. Není divu, hic je jako v “p”- v pekle vážení, v pekle! Kámoši vypadají opravdu naštvaně, koušou jako o život a ten chlap nic, ani píp! To já když rafnu paničku do paty, i sousedi slyší, jak ječí. Šmankote, co je to za randál v té hospodě? A co to tam provádí s těmi psy? Jdou dovnitř do toho kraválu a na cestě zpátky jsou alespoň o deset centimetrů vyšší.

Konečně je klid. Hlavu na misku s vodou, ta chladí, a chvilku si schrupnu. Představte si, ti blázni běhají v tom vedru dokola, občas se zastaví,
ukazují zuby a podobně a lidi říkají - nej tenhle a nej tamten.
Kam mě to vlečete v takovém vedru? Nevíte, že jsem ztratila nožičky? Ví! Koukejte na můj majstrštyk - liščí límec. Fakt. Aha, chtěli mi ukázat ten kousací pytel, co se tady povaluje, zblízka. Hele, nedávají bacha. A zdrhám pod stůl, do chládku. Nepovedlo se. Ještě do hospody, do tmy se mám kouknout. Tak jo. Na krajíček. Copak kdybych taky vyrostla. Tůdle! A mám klid. Pod stolem je tak krásně.

A vyhlašují se výsledky. Zrovna říkají moje jméno a taky Rustyho. Největší sympaťáci setkání! To nás tedy měli vidět v těch autech, však víte. Chudák Rusty. Panička ho vyfaulovala na sirky. Jenom jestli to není další podraz na mě. Potřebují totiž, aby vám někdo napsal, jak to tady úplně přesně a doopravdy bylo.

Zdraví vás Nej-sympaťák setkání, očitý svědek a účastník GAMERA Nufira, stáří 7 týdnů (vlastně teď již 8) 

 

foto: můj majstrštyk - liščí límec

 

alt

 

Osmého řízek nebyl!

aneb neexistující reportáž z 1.Velkého Liščího dne (16.5.2009), od neznámého autora :-)
Osmého řízek nebyl!
Otázka: Žižice, řízek s bramborovým salátem, kavkazák a lištička, kde je spojení?
Pro nezasvěcené je odpověď záhadou a předmětem tápání. Ne však pro Kraopáka. Aha, zase. Co je to Kraopák? Kraopák je slangový výraz pro člena KRAaOP - Klubu ruských a asijských ovčáckých psů. Kraopák vám odpoví, že Žižice je vesnice asi 8 km od Slaného, vedle silnice směrem na Mělník a vedle této silnice je “cvičák” místních kynologů. Cvičák rozhodně nepatří k největším, ale servis, který poskytuje, mohou závidět pejskaři na desítkách jiných, větších. Tady se konají každý měsíc přátelská setkání členů jmenovaného klubu, a nechají se již počítat na desítky. Při počtu, kterého dosahují, se přece jenom chybička vloudí, a organizace zaskřípe. Vrcholem každého setkání je totiž místní specialita - řízek s bramborovým salátem.
Tedy - mimo jiné občerstvení. Takže, pokud zaslechnete otázku: jedeš na řízek? Nejedná se o energetickou bombu, kterou tázaný konzumuje, ale o účast na dalším setkání Kraopáků. No, a ten řízek osmého nebyl. Kavkazák je samozřejmě kavkazský pastevecký pes, jedno z plemen chovaným pod KRAaOP. A lištička? Tak na to je ještě brzy.
Utekl týden, je šestnáctého a jsme tady zase. Perfektní servis místních pejskařů opět funguje. Nabídka je opravdu pestrá: klobásy, párečky, dršťková polévka, řízek s bramborovým salátem, pro děti sladkosti, alkoholické i nealkoholické nápoje. Tedy jako jindy - normálně. Na rozdíl od jiných setkání se však venku pod přístřeškem objevují dokonce dorty, pro děti pastelky a čtvrtky a organizace je přece trochu jiná.
Poměrně hodně neznámých tváří, určitě ne členů klubu. Schází tady i zástupci jiných plemen. Kavkazáci, kam se podíváš. Není to však nic divného. Toto setkání je pouze pro zvané. Část účastníků mluví dokonce německy. Obvyklé představování, potřásání rukou a zanícené debaty přeruší oficiální, slavnostní zahájení. Následuje seznámení s programem a už to jede. Pro zájemce - nácvik obran nebo pouze konzultace s figurantem. Nácviky ve výstavním kruhu, a samozřejmě debatní kroužky s naprosto jednoznačným tématem - můj nejúžasnější kavkazák. Mezi tím dětičky kreslí - jak jinak - kavkazáky. To aby nezlobily, když si dospělí hrají s pejsky. Pro získání delšího volna mají slíbeny čokoládové odměny a také je získají. To je jasné.
Od rána počasí nic moc, ale v tuhle chvíli se již na nás všechny sápe sluníčko, což zvedá i tak dobrou náladu všem zúčastněným. Končí nácviky a jede se naostro. Nejprve soutěže ve výstavním kruhu o všechna “Nej” v kategoriích - dorost, junior, dospělák psi, feny. Současně samozřejmě soutěž diváků o “Nej” kavkazáka setkání. Ke škodě dětských účastníků organizátoři zjišťují, že jaksi schází kavkazácký potěr. Ještě, že mezi nás zavítaly tři osmitýdenní borderky. Děti mají o zábavu postaráno. Dospělí si můžou hrát.
Konec legrace. Začínají povahové soutěže - II. a IV. stupeň. Při pohledu na některé majitele kavkazáků zjišťuji, že si teprve nyní uvědomují, co vlastně doma mají. Co ten jejich domácí mazlíček dokáže. Následuje zákrok při přepadení zpoza úkrytu, ukázka obrany napadené majitelky s likvidací násilníka. Koukám, jak některým zúčastněným tvrdnou rysy. To ještě netuší, jakou lahůdku jim na závěr přichystal figurant. Já to pro sebe nazval “úklid v hospodě”. Jedná se o zásah psa v bouřící hospodě, proti útočícímu figurantovi, přičemž je pes pod palbou různých předmětů. Po této ukázce hlavně německým chovatelům chvíli trvá, než se jim vrátí chuť k nějakým hovorům. V tichosti si poslechnou překlad komentáře figuranta.
A program pokračuje - jak jinak, než vyhlášením vítězů všech soutěžních kategorií dnešního dne. Vítězové jsou vyhlášeni a okalíškováni připravenými poháry. Celý den trvající rozhovory samozřejmě pokračují. Nikomu se nechce domů. Pro některé chovatele to byla příležitost vidět své odchovy po několika letech. Pro jejich majitele zkušenost a poznání, že je spousta věcí jinak, než si představovali a zbytečně se jim bránili a vlastně si ochuzovali soužití se svým čtyřnohým kamarádem. Dokonce i výcvikáři si přišli na své. Ukázkou dva odposlechnuté, spolehlivě fungující “zázračné povely” - nabízím k širšímu využití. “Vem si šmejda” - povel pro útok na figuranta. Zdůrazňuji, že figurant není “šmejd”, ale kamarád a opravdu si to nezaslouží. A jeden zákazový: “Jozef! Nes.. mně!” - pro kavkazáka “Pepíčka”. Ten si to pro změnu zasloužil. Češtinář si jistě plné znění zjistí.
No, a protože jednou musí všechno skončit, skončilo i tohle setkání. Za sebe a doufám i za ostatní musím říct. TOHLE SETKÁNÍ NEMĚLO CHYBU.
Četli jste pozorně? No přece, byly ty řízky!!!!! A ještě něčeho jste si všimli? I když byl tak bohatý program, nepadlo přece jediné jméno (tedy s výjimkou toho Pepíčka).
Jednak dnes nebyla jména vůbec důležitá a jednalo se hlavně o účast, a pak za to může ta lištička z první otázky. Vlastně jedno jediné jméno, o kterém to všechno bylo.
Vážení, "Lištička" je chovatelská stanice paní Evy "Lištičky" Červené a letos slaví 30 let od svého založení. Gratulujeme a ještě jednou tolik!
Když žádná jména,
zdraví Vás účastník setkání.
A ještě soukromá omluva: Evo, promiň, že jsem ti nenapsal tu požadovanou reportáž ze setkání, ale vážně nemám čas. Musím kosit to seno. Snad jsi našla někoho jiného.
Nehledala jsem nikoho jiného, nebylo to totiž zapotřebí :-). Děkuji Ti
 

 

Pocta kavkazáčkům

věnováno k 30.výročí založení Lištičky Lištičkám,
a to autorem, panem Miloslavem Hrubým.
Když Tě koupě pejska láká,
tak si pořiď kavkazáka,
impozantní postavu,
co vzbuzuje obavu,
zloděje a lupiče trestá líp než justice.
Teritorium si střeží,
unikne mu chmaták stěží.
Zrodil on se v stepi pusté,
poslání měl přímo husté -
střežit stádo pána svého,
od šelem a všeho zlého.
Medvěda a vlka zdolat,
i kdyby měl při tom skonat.
Přes tu všechnu odvahu
nepostrádá rozvahu, neútočí slepě čelem,
spíš to vezme trošku zadem.
Účelem je zabití,
ne se nechat skoliti.
Není to pes sportovní,
tohle je pes pastevní,
je to hrdá osobnost,
měj ho měj ho pro radost,
pro ochranu rodiny,
važ si toho hrdiny,
nenech se jím ovládat a nauč ho poslouchat.
Vodítko má konec svůj,
a Ty na tom správném stůj.
(r.2009)

 

O Urhanovi

Když jsem uviděla Urhana poprvé, okouzlila mě zcela jeho úchvatná, u nás tehdy nevídaná hlava a skvělý projev: zloba směrovaná na nás - drzouny vniknuvší do jeho výsostného prostoru -, v kontrastu s něžným pohledem, kterým opakovaně obdarovával tento obřík svého pána. Zuřivec jihl při pouhém koukání na své lidi a stával se rázem miloučkým, poddajným a ovladatelným. Připočítáno, že Urhan pochází z jednoho z nejlepších světových chovů současnosti, krátké zvažování – a koupě zpečetěna.Urhan s námi do Čech nejel hned, bylo třeba ještě mnohé dojednat a zařídit. A tak bylo domluveno, že nám bude přivezen při cestě jeho současných majitelů na naši klubovou výstavu.
Pejsek dorazil, a tvářil se velmi bojově na všechny ve svém dosahu. Celou cestu pak naše posádka vymýšlela, jak po dojezdu co nejšetrněji, a zároveň vzhledem k zachování vlastního bezúhonného bytí, vyjmout zlobivce z vozidla... Bylo to náležitě obtížné, a dlouho jsme sbírali odvahu...Několik dní bylo zlých, Urhánek byl výrazně rozladěn nastalou potupnou změnou...
Pak došlo k náhlému zlomu - od toho krásného dne máme již téměř po 6 let doma broučka, pana Psa, něžného k fenám a štěňatům, klidného, mazlivého a nevtíravého, a přitom značně nebezpečného případným vetřelcům.Urhan je jednou z mnoha mých velkých lásek...

(r.2007)

P.S. Urhan opustil svou smečku 29.8.2012, ve věku 11,5 let.

 

O Czekanovi

Na první setkání s Czekanem nelze nevzpomínat – na dvůr vyběhl psí výrostek velikosti menšího telete a jeho zájem o mě byl vskutku výrazný – celým svým masívním tělem se třel jako kočka, jeho oči byly však tvrdé a zlověstné a hledaly mé. Bylo jasné, že chybný pohyb či pohled bude osudným. Jeho „lísání“ bylo mrštně kruhovité a situace čím dál hrozivější. Uběhlo mnoho vypjatých vteřin, než bylo ďábelské stvoření polapeno. V držení páníčka očička rázem změkla, vyčouhlík se rozzářil a předvedl bohatou škálu líbezných grimas. Inu, odolejte takovémuto projevu :-). Bylo rozhodnuto s konečnou platností, že šelma pojede s námi do Čech.
Veselé hopnutí do auta bylo poslední hezké, co chlapeček toho dne předvedl. Zrazen a rozčarován spáchanou zradou, jal se Czekan prezentovat coby zabijáček a likvidátor všech k autu se přiblížejících, ba co víc, největší zlobnou pozornost spravedlivě soustředil přímo na viníky, tedy na posádku. Do Liščího teritoria dorazil chlapík v kondici více než senzační, bojovné naladění dosáhlo právě prvotřídní úrovně......Trvalo řadu dní, než zvířátko doznalo, že půvaby nové šéfky jsou nesporné... :-) Lítá šelma se změnila v mazlíčka a těžkého závisláčka, který bez paničky neudělá ani krok a je jí stále v patách, a to doslovně a téměř vždy, neb úvazy na psích akcích překusuje a trhá, a ještě nikdo nevymyslel takový typ náhubku, který by vydržel na tlamě Czekana právě alespoň tu nezbytně potřebnou chvilku, kdy zůstane hošík nějakým nedopatřením o samotě.
Czekan je tudíž všudypřítomný - stále s upnutým oddaným pohledem na mě a nevraživým pohledem na všechny cizí, signalizujícím připravenost k nekompromisnímu zásahu.Je to zlatíčko, tvrďák, pusinka a ostrý hoch, je to skvělý představitel nefalšovaného kavkazského psa jen zlehka dotčeného civilizací. Takový k nám přišel jako roční - hrdý a láskyplný, nespoutaný a něžný - a takový zůstane: silná, výrazná osobnost, plná ohně i pokory a mnoha dalších kontrastů jen těžce popsatelných – zkrátka všeho toho, co činí z kavkazských psů tvory pro mnohé z lidí tak nesmírně přitažlivé.

(r.2007)

 

Jak rostou prckové Z

Prckové "Z" rostou skvěle a převelice rychle. Jak mohutní rozměry tělíček a tříbí se charaktery, mění se pomaličku ostražitá maminka Ganchi z všechápající pozorné pečovatelky v přísnou a nesmlouvavou vychovatelku.
Kde jsou ty časy, kdy mrňata znala jen životadárné mlíčko a hřejivé teplíčko své láskyplné obrovité mámy a těšila se její bezmezné ochraně! Nastává doba pokročilého učení, budování vztahů mezipsích a pso-lidských – ono porozumět nepředvídatelným požadavkům dvojnožců, to dá jednomu příšerně zabrat! A co teprve poznávání všeho dalšího! Rozhodně již nestačí střežit jen vlastní nožky, aby o sebe nezakoply, a vlastní hlavinku, aby nenabourala! Svět žádá od štěňat mnohonásobně víc!
Kupříkladu hned po ránu je nutno učinit v rychlém sledu: olíznout tlamu mámě, zabezpečit funkčnost a souhru všech 4 tlapek, mávnout ocáskem na mlékodonašeče, nespadnout do misky po čumáčku a následně se nezadávit poživatinami, a přitom všem ještě nezapomenout na loužičku! Pořádná fuška, a to máme teprve začátek celého předlouhého dne!
Poznávání je nekonečné - svět je nevyčerpatelná zásobárna uchvacujících novinek, je nedozírně velikánský a nesmírně přitažlivý...a maminka čím dál více požaduje a nařizuje - a netrpí nijaké lajdáctví! Inu prcata, život zkrátka není sranda!
Ganchi sleduje pokroky potomstva s úsměvným uspokojením, je tichým dozorem stále divočejších a nespoutanějších her svých dětí, láká je dále a dále od rodného doupěte a předvádí vše nové v co nejúchvatnější podobě.
Řadou úžasných objevů projdou ještě Liščátka "Z" do doby, než opustí rodné teritorium. Mnoho štěstí na další cestě fascinujících zážitků! 

(r.2007)

 

První výstava Novy

(MV Praha, 18.11.2007)

Budíček v neděli v krutých 6.00, a další šok hned vzápětí! Zatímco Nova dostala parádní červený oboječek, nedostal Nadhaf vůbec žádný, ba ani obvyklý vycházkový, a co víc – následně byl zákeřně odlákán...a když se konečně rozkoukal, zjistil, že po milované sestřičce není vidu, ba dokonce ani slechu! Ještě že existuje mistička s papáním, to klučíkovi náladu řádně vyspravilo!
Nemenší překvápko však utrpěla Nova – úplně samotinká byla naložena do žlutého obra! Ovšem, jak se záhy potvrdilo, není to již žádná ufňukaná miminkovská holčička, ale kus statečné nezávislé kavkazí slečny – pohodlně se zaklubíčkovala a pokračovala v tak nehezky, téměř  surově přerušeném ranním spánku, aby načerpala dostatečnou rezervní zásobu sil pro případné pozdější využití! A že se takovéto jednání ukázalo být převelice moudrým!

Po příjezdu k výstavišti hleděla Nova s naprostým úžasem na ten pso-lidský frmol! Těch pejsků, vozítek drncajících po štěrku, nájezdů aut – kdejaké štěňátko, co včera právě oslavilo své ¼ roční narozeniny, by jen pozvolna vstřebávalo tu směsici všemožných zvuků a pachů a hemžení – a co teprve pak ten hukot uvnitř haly! Ne tak ovšem prtě Nova – obratem nastavila ocásek do maximální horní polohy a dravým tempem, s náruživostí sobě vlastní, vtrhla odhodlaně do toho velkého, roztodivného výstavního světa.
A že bylo na co koukat a co prověřovat – od granulek u stánků až po všemožné pejsky a pesany, některé vrásčité, jiné holé, další rozmanitě barevné – například růžového pudla viděla Nova úplně poprvé!

Ale to už se klusalo ke vzdálenému kruhu kavkazů. A tady byla holčinka hned jako doma – chundelatý obřík vedle obříka a řada již známých tváří ze secvičných v Žižicích!  Jak si Nova pochvalovala, že nezanedbávala nikterak předvýstavně-žižickou přípravku! Trocha povídání s návštěvníky Winnerem a Unikátem, gratulace CACIB-ovi Frajerovi (o pár chvil později BOB), jehož tatínkem je velký liščí šéf Gríša, a už se pádí do kruhu! A hele, ony jsou tu s námi dvě krásné větší slečny, no bude to tedy náročný souboj! Pěkně vyladit tělo do výstavního postoje - v tom máme ještě co dohánět -, předvést zoubky, a pak běhat jak velcí pesani  – to by nám naopak obojí už docela hezky šlo! Několik granulek do tlamky za snahu, chvilka zamyšlení pana rozhodčího... a jsme VN1! To je radosti!

A před kruhem zas kamarádi, teď právě Unikát a Winner spolu pro změnu v zuřivém rozhovoru - ale tak už to u kavkazských hafanů bývá, to Nova zná i z vlastní smečky! Kupříkladu bráška Nadhaf běžně huláká nezdvořilosti na střední kluky, jako je Beck a Junárek. Ba co víc, on to zkouší dokonce i na ty úplně největší, jako jsou třeba vysoce nadřízení Urhan a Evdokim! No, zatím mu to, drzounovi, díky jeho směšným štěňďovským rozměrům dobře prochází, až ale povyroste, to tedy bude jednou řádné tóčo!

Znovu blahopřání, tentokrát Agripě, dceři Evdokima, k CAJCu!
A po kraťoučkém zdřímnutí během oběda dvojnožců další obhlídka stánků, nakoupit pár naprostých nezbytností, bez kterých by byl návrat ke smečce zcela nemyslitelný...
A ještě fotečky na závěr - sympatická paní fotografka (pí Renata Hofmann, viz sekce Odkazy) s otázkou, zda by štěňátko nechtělo zapózovat? Nechtělo!! - pravilo důrazně něžné štěňátko. Nu, proč ne, profi foto neuškodí, mínila vesele panička...
Mnoho lidí se poté předlouho snažilo, aby holčička zaujala na pódiu alespoň kratičce nějakou jakž takž ucházející pozici – byla to tedy náležitá fuška, neb Nova pojala celou akci jako neskonalou legraci a řádila úžasně. Fota nakonec přece jenom vznikla, a to díky velice nadstandardní trpělivosti všech zúčastněných (modelku vyjímaje).

Domů dojela Nova plna všemožných dojmů a v naprosto výborném rozpoložení - a tak dychtivě čekající Nadhaf téměř do rozednění naslouchal jejímu nadšenému vyprávění...

 

 

 

 

Akitka Sára, maskot Lištiček


Po neskonale bolestném odchodu našeho „pokojového“ psa, dobrmanky Bessynky, vzniklo, jak už to tak bývá, naprosto nesnesitelné prázdno a domov se zdál opuštěným, studeným a neútulným. Kavkazáčci nemohli coby plemeno obřích rozměrů a projevů přírodně nespoutaných zaplnit nikterak toto pustotou zející místo, vyhrazené již tradičně pejskovi z rodu teplomilů a všudypřítomců. A tak se vášnivě hledalo. Představa byla značně neurčitá – útulkáček, věku nadštěněčího, vzrůstu vyššího - a to ostatní, no, to se zkrátka uvidí, dále už přijdou v potaz osobní sympatie.

Velmi horkým kandidátem se stal mladičký německý ovčák s nemocnou tlapkou. Byl vyhlášeným útulkovým zlatíčkem a působil vskutku moc příjemně. Už už se schylovalo ke konečnému rozhodnutí, zbývalo ještě posledních pár kotců.....Běloskvoucí akita s nevraživým výrazem, velmi smutným předchozím osudem a nehezkými referencemi předváděla svůj chrup přímo ukázkově! Nepřizpůsobivá, nesnášenlivá, dominantní, prostě celkově hrozná a tedy téměř neudatelná. Vrčela, tvářila se zcela nepřístupně, nevrle a nekomunikativně. Ale my věděli neomylně své - a z „Bílé ucha“ se stala v příštím okamžiku "Sára".

Zlý výraz zmizel jak mávnutím kouzelného proutku po několika dnech a objevuje se jen v přítomnosti cizích lidí, které akitka opravdu nemiluje.
A tak se tehdy konala zázračně pohádková přeměna ukrutného vlka v dokonalého pejska, kterým je Sára už celých 8 let. Mohu o ní více říci jen jediné – je zcela a beze zbytku a po všech stránkách absolutně senzační!

 

(r.2007)

 

alt

 

P.S. Sárinka opustila svou smečku 20.10.2010, ve věku předpokládaných 16-ti let.


 

O Grišovi

 

Příchod 17-ti měsíčního Grisi do Liščí smečky byl impozantní stejně tak jako tento mohutný pes sám. Tak přichází jen pes, kterému je dáno do vínku být vůdčím psem, uctívaným a milovaným všemi, bezvýhradně respektovaným. S bujarou červenou hřívou, zavalité postavy, hrdého a zdánlivě klidného projevu – tak vkráčel tento pes lvího vzezření prvně před 9-ti lety do svého budoucího domova.

Velmi rychle si podmanil každého. Jeho úchvatné, vznešené chování, prosté agresivity a zastrašujících projevů nedovolovalo nikomu ani na chvíli zauvažovat o možnosti sesazení Gríši z pomyslného trůnu.
Feny ho zbožňují - jak také nemilovat tohoto dokonalého kavalíra! Štěňata ho převelice uctívají, aniž by si však dovolila jakkoli ho vyzvat ke hře. Je příliš nedostupný. Vždy jen svůj - a můj.
Do dnešního dne, kdy je už váženým mnohonásobným pradědečkem (a zároveň ještě i otcem teprve rok a půl starých potomků), nedokázal akceptovat nikoho dalšího z lidí. Na rozdíl od psů je totiž ke všemu člověčenstvu naprosto nesmlouvavý.
Mimo své území vykazuje předstíraný nezájem o druhé do doby, než vyhodnotí situaci jako životně nebezpečnou. Což bývá jen tehdy, jeví-li se okolnost vskutku závažnou z objektivního pohledu.
Ve svém výsostném prostoru je však každému druhému za všech okolností nebezpečným. Tak je tomu po celý jeho dlouhý život a nebude už jinak. Přátelé znají dobře z vyprávění Moniky, jak Gríša mocně zaútočil a během dlouhého letícího skoku dokázal sklapnout ohromné čelisti a zastavit své tělo přesně ve chvíli, kdy zaregistroval vzdání se vetřelce. Způsobil těžký šok všem přihlížejícím – Monice jen chvilkovou ztrátu stability - a jeho sliny zůstaly jako krátký důkaz akce na jejím rameni. A v příštím okamžiku stál Gríša vedle, pozorně sledující, střežící  a varující. Takový je to zkrátka skvělý pes - obrovský bodyguard a gentleman, a ohromný mazel a převeliký závisláček. Pes, který za dlouhá léta ani sebeméně neonemocněl a ve svých skoro jedenácti letech je stále skvěle pohyblivý jako zamlada a jeho reakce jsou stejně rychlé a prudké a příval jeho lásky a ochrany stejně tak mocný.
Ještě mnoho radostných dní, Gríšo!

 

(r.2007)

 

P.S. Grisa navždy opustil svou smečku 13.12.2009, ve věku nedožitých 13-ti let.


 

O Belindě, mamince štěňátek Y

 

Štěňátka "Y" zahájila svou životní cestu tahem přímo senzačním – inu, rozhodně nejskvěleji jste na tom, když se narodíte mamince formátu Belinky! Takováto mamča je pak tou nejúžasnější věcí na světě! Mlíčka nevyčerpatelná zásoba, čistící a masírující jazýček jemný a něžný, pohyby obrovského těla decentní. Nehrozí rozhodně, že vás nešetrně přilehne, dokud jste titěrní a bezmocní, že vás nezahřeje, dokud jste třasořitkami. A pokud se stanete náhle nepředvídatelně odpadlíky z rodného pelechu, obrovské čelisti vás zlehounka uchopí a vrátí do měkkého teplíčka. A pokud by se snad znenadání zjevil záškodník, brousící si chrup na sladká neviňátka, je tu pohotově máma v roli bodyguarda a syčáka vykáže do uctivé vzdálenosti! To se to pak roste jako o závod a svět se poznává přímo s euforií!

Za takovýchto vynikajících okolností činí štěňátka pokroky přímo závratné! Den ze dne jsou rozložitější, nenasytnější, dravější a vášnivější. Vždyť všichni jsou tu jen pro ně a vše je tak převelice úžasné, hodné naprosto detailního průzkumu! Každé stéblo, každý kamínek je sedmým divem světa!
A tak Belinka monitoruje detailně z decentního povzdálí výzkumnou činnost svých prcků a bedlivě kontroluje bezpečnost jejich počínání - střeží blaho svého potomstva bez ustání celých 24 hodin, den za dnem, noc za nocí. A že má převelikou zodpovědnost - ochranu poskytuje nejen pozemní, ale i protivzdušnou! Ostřížím zrakem sleduje nalétávající dravé ptactvo, které přivábené prcaty brousí svůj hladový zobák v mylné představě snadné kořisti. Ó nikoliv ptáku dravý, prnďata mají svou mocnou ochránkyni! Ptačí predátor rozumí a mění směr – vždyť utkání s rozsoptěnou kavkazačkou je prací hodnou medvěda a ne křídlatce!
A Belindy starostlivá hlava zas spočine uklidněně na tlapách – jen pozorné oči sledují dál bez přestání dění okolo drobotiny.

Až mrňata odejdou vstříc novému životu po boku svých páníčků, vyspí se konečně Belinka dosyta. A až procitne, budou na ni čekat už řádně natěšení její psí přátelé, kteří byli prozatímně odsunutí na kolej vedlejší – a vyzvou ji s nadšením sobě vlastním, aby se zapojila do jejich divokých her. A Belinka nezaváhá ani na chvilku – tak to totiž chodí odjakživa ve správné smečce.

 

(r.2007)

 

 

Jak přišla na svět štěňátka Z

 

Štěňátka "Z" byla v Liščí smečce očekávána s velikým napětím: jednak s nadějí, že by se mohl tak narodit jeden z NEJ Liščích vrhů posledních let, jednak proto, že fenečky jsou již předem a dlouhodobě zadány pro naše přátele-chovatele (a netrpělivě jsou tak očekávány), dále proto, že jedna z holčiček doplní liščí smečku natrvalo - a v neposlední řadě proto, že tento vrh bude určitým mezníkem v činnosti „Lištičky“ – ukončuje jím po 18-ti letech chovu kavkazáčků 1.abecedu! Zkrátka mnoho důvodů k velikému těšení!

Ganchi pojala mateřství zodpovědně od samého počátku. Tvářila se převelmi důležitě a všem dávala výrazně najevo, že právě její štěňátka jsou těmi nejočekávanějšími, a tudíž je ona ze všech Lišek ta nejvýznamnější! Veškeré hrátky a srandičky ustávají, neb ona není žádný frackovitý hazardér a hodlá předcházet v zájmu prcků od samého počátku březosti všem možným i nemožným těhotenským komplikacím! Nasadila přísně nekompromisní tvář a jala se šikanovat všechny, nevyjímaje ani budoucího tatínka Evdokima - je to nezodpovědný mlaďoch a o skutečném životě nemá ještě ani páru!

Bříško se kulatilo, a bylo tak jasné, že štěňátka opravdu budou! Ganchi se vrhla do příprav důkladně. V osmém týdnu začala hloubit noru – kde jinde by také měla Liška rodit, že. Nastávající maminka pak velmi nelibě nesla, že byla na základě této své činnosti podrobena rozsáhlému školení a bylo jí něžně vysvětleno, že ona, ač Liškou, žije v supermoderní  smečce, a jako taková nemusí zažívat útrapy porodu osamoceného v zemní těsné díře, ale může se oddat péči převeliké, zacházení láskyplnému a fundované odborné pomoci. Přemlouvání bylo náročné, neb Ganchi vyznává tradiční hodnoty. Ovšem, jak nakonec nepodlehnout sladkým příslibům pohodlíčka!

Nastal den D. Než jsme se nadáli, byl zde první klouček, masívní krasavec červené barvy s bílým pololímečkem a proužkem mezi očkama! A za deset minut hošánek druhý, tmavý jak uhel! Pak delší pauzička – a máme tu chlapíka úžasně stříbrného! A zas! Tentokrát kluk jako buk, nádherně žíhaný!
Následné důkladné přemlouvání maminky, aby se vážně zamyslela nad tím, jak kamarádi nejen v daleké cizině nešťastní budou, když po dlouhých měsících čekání nedostanou své vytoužené holčičky, se ukázalo nakonec úspěšným! A už jsou tu dívenky, jedna pěkně za druhou, přesně ten zamluvený počet – a všechny šedé!  No, radost obrovská!

Prckové „Z“ toho mají ještě mnoho před sebou do doby, než opustí rodnou smečku a obohatí tak životy svých příštích páníčků. Přejme jim mnoho lásky a radosti - které, jak věříme, budou nejen dávat, ale i zpětně přijímat!

 

(r.2007)

 

 

Nezkrotná Angelika

 

Začalo to zcela nevinně. Jednoho krásného dne jsem ji uviděla! Na fotu od Moniky vypadala jako zlatíčko úžasných tvarů a nádherných, přímo neskutečných barviček! No, a když se bílá skloubí s modrou a zlatou, není rozhodně šance odolat! Tatínek fešák skvělého původu, pejsek excelentně pracující s figurantem a dokonce i s ovečkami, maminka vnučka mé lásky, Liščího Gríši, no zkrátka věc hotová! A tak se žhavil telefon a následně automobil a cesta téměř do Liberce se zdála být zcela kratičká.

To krásné zvířátko se však ukázalo býti velice nepředvídatelným - zmizelo po chvilce opěvování svých předností do místa téměř mimo lidskou dosažitelnost a předvedlo tak názorně, jak budoucí Lišče používá noru! Nebyl to útěk z obav či důsledek předcestovní horečky - byla to jen nevrlost a naštvanost - prcek tak rezolutně odmítal nadbytek mazlení a sladkých povídaček. Zcela nenápadná ukázka budoucí nezkrotnosti!

Po vydolování se již tvoreček choval poněkud příjemněji, ocáskem švihal a vůbec si hrál na milounké kavkazí klubíčko. Bylo jasné, že se ze současného nevińátka vyklube časem rošták nejvyššího možného kalibru! Ovšem Liščí smečka zná podobné vyvrhele důkladně a dovede si s nimi poradit, vždyť čítá množství protřelých Lišáků a ještě protřelejších Lišek! 
A tak se Angelika vydala chtě nechtě na dalekou cestu - ječela strašně, ačkoli byla velmi utěšována a vůbec s ní bylo zacházeno navzdory úžasnému zlobení přímo přeněžně.

Doma se už těšili na holčičku stejně staří Becker s Junárkem, neb vyprávění o krásné okouzlující mladé dámě je nadchlo a nedočkavost tak nebrala konce!
Seznamovačka neměla chybu, Angelika se lísala, zvláště k Beckerovi, což Junárek nesl s nadhledem - ve skrytu dušičky přece jen doufal, že on jako vyhlášený taktik bude do budoucna tím, pro kterého zahoří srdce exkluzivní krasavice! Mylně. Jak čas šel, ukázalo se, že ačkoli se Juni snažil seč mohl, galantností  přímo oplýval, a Beck mu navíc přenechával solidárně dostatek prostoru pro dvoření, Angelika vzplála láskou k Beckerovi a k ubohému Junárkovi nenávistí! Proč se tak stalo, neví nikdo, inu, pejskové jsou stejně nevyzpytatelní jako lidé...
Junárek rezignoval, a nakonec ani Becker nebyl svým bezpracným vítězstvím příliš nadšen, neb Angelika se začala jevit více než silně nespoutaně, nadměrně dominantně, a vůbec její požadavky byly a jsou obrovsky přehnané....a tak postupně začala vadit oběma...

Jak tříbarevná šelma roste, její temperament sílí... Spotřebuje spoustu soukromého lítacího  času, aby se stala alespoň trošku přijatelnou pro paničku a téměř všechápajícího „strýčka“ Hagrana, kteří jako jediní s úsměvem akceptují její teriéří temperament a nespoutanost.
Ale pak, když se Angelika konečně dosyta vyřádí, stává se na chviličku milounkým oddaným pejsánkem, který poslouchá způsobem ovčáckým, očekává povely a reaguje tempem dobrmaním, a vydrží sedět a oddaně hledět člověku do očí... - aby vzápětí vystřelila jako šíp a předvedla trojité vzdušné salto – koukejte všichni, jak jsem nezkrotná!

 

P.S.
Po dlouhém a vyčerpávajícím detektivním pátrání bylo prokazatelně zjištěno, že Angelika občas, i když zcela vyjímečně, také spinká.

 

(r.2007)

 

 

4 Liščata v Žižicích

 

aneb něco malinko o tom, jak bylo na klubovém setkání (27.10.2007)

Úderem sedmé hodiny ranní vyrazila Liščátka Nova a Nadhaf z teplého doupěte na ojinovatkovaný teritoriální plac, aby se dostala před svou první cestou na kavkazo-středoasijatsko klubové setkání do náležité cestovní formy. Neznalá však dosud všech zásad dokonalé předjízdní přípravy, byla nalezena zanedlouho ve stavu splihlém, vyváleném a vůbec celkově pro reprezentaci nepřijatelném. Protože se však již čas výjezdu blížil nemilosrdně, byla „N“ Liščátka vzdor všemu nešetrně svými lidmi lapena a do podivného stroje přepravního něžně uložena, kteroužto činnost lidskou odměnila „e-Nčata“ řevem hurónským, neb jejich plán prožití sobotního rána byl zcela odlišný od této násilnosti! Součástí ranního rituálu bývá zcela nezbytně hra s žabičkou, kroužkem a činkou ukradenou Angelice a poté řádná porce poživatin! A nyní TOTO!

Zatímto Nova s Nadhafem vykřikovali do světa halasně své rozhořčení, Becker s Junarem, již poloprofíci v ježdění, připravovali vcelku ochotně svá předpubertální těla k odjezdu. Pár divokých koleček v mokré trávě, poctivé vyvenčení, nastavit línající kožich kartáči a vklouznout do obojků - to mají takoví šestiměsíční vyčouhlíci už krásně zmáklé! Výsměšný pohled na uřvané prcky, ladný náskok do přepravní potvory a pětičlenná posádka vyráží vstříc čekajícím kamarádům – snad už sokům? – v Žižicích.

Pozdě jako převážně, ale tentokrát vyjímečně jen s zanedbatelným zpožděním, dorazila naše pětka na místo. Becker s Junárkem posečkali s výstupem, že mladší prý mají přednost! Ó, kde jsou ty časy, kdy i psi věděli, co učí příručky lidského společenského chování! A chce-li kavkazáček v člověčí společnosti hostovat, i takovouto literaturu by měl študýrovat!

Ovšem společenští omezenci Bekřík s Junarem tak ve skutečnosti pouze zastírají svou neochutu řádně pozdravit jako první příchozí Liščata své kolegy a přesouvají, ničemové, tak tuto povinnost na ubohá prťata!

A tak do vody hození Nova s Nadhafem vrtěli ocásky na malé kolegáčky, zatímco větším se s tichým respektem a úctou jemně vyhnuli – no, štěňák nikdy neví, co neznámého kavkaze nebo středoasijatce napadne - a tělíčko prťavé přeci jen velmi křehké je!

No co povídat, kamarádů získali Nova a Nadhaf dostatek! A co teprve ti lidští, zvláště tety Eva a Charlota od Winnera z rodné stáje! Pusinek a chování bylo nekonečně, fotilo se, a tak je vše i řádně zdokumentováno pro prohlížení jednou na stará kolena! Nebýt hrubiána Charza (a to je to prosím syn liščího Evdokima, takže vlastně příbuzný z první ruky), který se nezřízeně vytahoval zvláště na Nadhafa, byla by celá první seznamovačka s velkým psím světem naprosto super!

Zdravení zbavení a tak vysmátí Becker s Junarem vyrazili hned na to nejlepší, a to na své první koukání na podivného lidského tvora, kterému se v odborné mluvě říká po psovsku lump nebo šupák, a po lidském figurant! Lump se pozná podle klacku, kterým vášnivě mává, křičí přitom, vrhá dominantní pohledy – a prostě celkově se tváří tak, jako že v nejbližším možném okamžiku sežere každého v bezprostředním okolí! Junárek koukal podezíravě, hodnotil své možnosti, a došel rychle k závěru, že když se o Beckerovi stále tvrdí, že je z nich dvou silnější – tedy ať chlapák Beck nelení a celou záležitost vyřídí za oba! Jojo, souhlasil Beck a obul se řádně do akce – mistrně sekundoval nedaleko se nacházející sok Winner – a tak, vyjímečně jednotně, lumpa obratem odehnali! Ten upaloval! To se Becker kasal, neb chvála paničky byla převeliká! Inu, z Beckera bude obranář jedna radost!

Potom se ještě soutěžilo, velcí psi v obraně (z rodné stáje bodovala Tatjana) a „výstavní“ pejskové všeho věku v handlingových soutěžích. A pak se už jenom hrálo, štěňátka se štěňátky, lidičky se sobecky krmili skvělými řízky (a pejskům nedali), a povídali si a povídali...Ale to už „e-Nčata“ spinkala vyčerpaná, a i Becker s Junárkem si hodili „dvacet“...

Radost z návratu byla velká, inu doma je doma, ale příště zas HURÁ do Žižic, bylo tam moc fajn!

 

Poděkování všem účastníkům za krásnou atmosféru od zúčastnivších se Lištiček!
Nashledanou v listopadu!



Vyhledávání

p1019645.jpg

Anketa

Miniaplikace

Doprovodná informace k fotografiím na tomto webu:

Kupírování uší je v ČR zakázáno zákony č. 246/1992 Sb. a č. 77/2004 Sb.. Všechny zde uvedené fotografie, logo, texty, tabulky atd. jsou majetkem chovatelské stanice Lištička nebo jsou legálně pořízeny a zveřejněny se souhlasem autorů nebo vlastníků. Žádné zde uveřejněné materiály nesmí být dále šířeny, v jakékoli podobě, bez souhlasu majitelů.