Potřeba Ca

Podrobnosti

Zobrazeno: 4715

Ivan Stuchlý

Poslední dobou varují mnozí veterinární lékaři před nebezpečím předávkování psa vápníkem. Varování bývá provázeno doporučením, aby se k průmyslově vyráběným krmivům „už nic nepřidávalo". Většina majitelů psů to chápe tak, že v průmyslově vyrobeném krmivu je naprosto vše, včetně vápníku,co pes potřebuje, a to v množství, které mu plně vyhovuje, a že tedy jakýkoli přídavek vápníku je nežádoucí, ba škodlivý.
Tvrzení, že průmyslově připravená krmiva obsahují v dostatečném množství vše, co organismus psa potřebuje, je však pravdivé jen z části. V kvalitním průmyslově vyrobeném krmivu je obvykle dostatečné množství pro psy dobře využitelných proteinů živočišněho původu, zdrojů energie (hlavně tuků) a bohatě postačující, u čerstvého výrobku až nadměrné množství vitaminů, jmenovitě vitaminu D, důležitého pro vstřebávání vápníku, ale také nebezpečného, protože je jím možno psa předávkovat. Pokud ale jde o vápník, je suché qranulované krmivo schopno pokrýt potřeby některých jedinců malých plemen a plemen střední velikostí, případně dospělých jedinců velkých plemen (ne všech!), nikoli však nároky mladých, rychle rostoucích psů a fen velkých a obřích plemen.
Ani ta nejkvalitnější průmyslově vyráběná krmiva, ba ani ta, která jsou výslovně deklarována pro mladé rychle rostoucí jedince velkých plemen v době nejintenzivnějšího růstu a v období výměny chrupu mléčného za trvalý, neobsahují v dostatečném množství a vyhovujícím poměru ani zdaleka vše, co takový jedinec potřebuje, a to ani není řeč o velmi rozdílných nárocích a potřebách jednotlivců, daných jejich geneticky podmíněnou biochemickou individualitou. Často chybí právě vápník,mnohdy však i vitamin C a/nebo i některé jiné látky.
Déle trvající závažnější nedostatek vápníku se dříve nebo později (podle biochemické individuality psa nebo feny) projeví negativně na stavu kostry. Kostra tvoří pevnou oporu těla, je součástí pohybového aparátu,ale také zásobárnou především kalciových (ale i jiných) iontů, které zde jsou skladovány a uvolňovány v kontrolovaném režimu tak, aby se příliš neměnilo iontové složení tělních tekutin.
Kostnít káň je zvláštním druhem pojivové tkáně. Je tvořena kostními buňkami(osteoblasty, osteocyty a osteoklasty) a mezibuněčnou hmotou. Pro tkáň dorostlé kosti je charakteristická výrazná převaha mineráliemi prostoupené mezibuněčné hmoty nad buňkami. Ve zralé kosti je průměrně asi 55 % anorganických složek, 25 % organických složek a 20% vody.
Mezibuněčná hmota sestává ze složky organické a anorganické. Organickou složku představují kolagenní vlákna (fibrily) a nestrukturovaná (amorfní) interfibrilární hmota (matrix), která vyplňuje prostory mezi fibrilami.Důležitou a hojnou složkou matrix jsou glykosaminoglykany (chondroitinsulfát aj.), zčásti volné a zčásti vázané na bílkoviny.Anorganickou složkou mezibuněčné hmoty jsou hlavně soli vápníku,především hydroxy(I)apatit, nejvýznamnější nerostná látka kostní tkáně.
Hydroxy(I)apatit obsahuje vedle tří molekul fosforečnanu vápenatého (trikalciumfosfátu)také molekulu hydroxidu vápenatého - Ca(OH)2 . 3Ca3(P04)2. Mikrokrystaly hydroxy(I)apatitu a v menší míře i jiných nerostných látek se ukládají v tzv. osteoidním substrátu, v nestrukturované interfibrilární matrix, na povrchu (kolem) kolagenních vláken. Kromě hydroxy(I)apatitu, který tvoří 83 - 88 % anorganické složky kosti, je tu dále uhličitan vápenatý (asi 10 %), fosforečnan hořečnatý, citran vápenatý, chlorid sodný a v nepatrném množství také fluorid vápenatý.
Osteoblasty produkují (syntetizují) organické složky mezibuněčné hmoty - kolagen,proteoglykany a glykoproteiny. Na činnosti těchto buněk ale závisí také ukládání anorganických sloučenin v nestrukturované matrix protkané kolagenními fibrilami. Koncentrují soli vápníku v intracytoplasmatických váčcích a uvolňují je do extracelulárního prostředí. Syntetizují a do svého okolí dodávají alkalickou fosfatázu,enzym, který se podílí na tvorbě trikalciumfosfátu, základu hydroxy(I)apatitu.
Alkalická fosfatáza hydrolyzuje (rozkládá)fosfátové estery (estery kyseliny fosforečné) přítomné v krvi a odštěpuje z nich fosfátové ionty, čímž jejich koncentrace v okolí osteoblastů stoupá. Enzymse vyskytuje nejen v mladé rostoucí kosti, ale i v kosti dorostlé, což je důkazem toho, že i zde dochází, byt' v menší míře než u mladého jedince, k ukládání trikalciumfosfátu v podobě mikrokrystalů hydroxy(I)apatitu, že tedy kost je i v dospělosti metabolicky velmi aktivní orgán.
Všechny podrobnosti vzniku trikalciumfosfátu nejsou přesně známy. Ví se však, že vápenaté kationtytvoří s fosfátovými anionty trikalciumfosfát za určitých podmínek, při dosažení jisté vzájemné rovnováhy. Sloučenina precipituje (sráží se) z roztoku při jistém součinu koncentrací vápenatých (Ca2+) af osforečnanových (fosfátových) iontů (P04 3-), zvaném součinsolubility. Ukládání hydroxy/I/apatitu indukují proteoglykany a glykoproteiny (zejména osteonektin a osteokalcin), které mají velkou afinitu k vápníku.
Zatímco osteoblasty kostní tkáň budují,osteoklasty, obrovské mnoho jaderné buněčné elementy ji odbourávají,resorbují, a spolupodílejí se tak na přestavbě kostí. Vylučují kyselou fosfatázu, kolagenózu aj. proteolytické enzymy, které vlivem působení parathormonu atakují zvápenatělou kostní matrix a rozpouštějí ji.
Vývoj kosti probíhá ve vzájemné, za ideálních podmínek sladěné souhře dvou protichůdných procesů - růstu a odbourávání. Kost se může zvětšovat a tvarově přizpůsobovat své funkci jedině tak, že nová kostní tkáň se tvoří, kdežto stará je resorbována, odbourávána. Díky souhře obou procesů se „tvrdé" kosti mohou až překvapivě rychle přizpůsobovat fyziologickým potřebám organismu a dokonce tvarově měnit.
Kosti jsou mohutným rezervoárem vápníku, protože 97 až 98 % celkového množství tohoto prvku v těle psa je uloženo právě v nich. Všechny anorganické složky kosti se stále obměňují. Dříve do ní vestavěné minerálie jsou uvolňovány do krve a jiné, nové, jsou do ní zase zabudovávány.
Koncentrace Ca2+ v krvi a ve tkáních je v určitémr ozmezí stálá. Mezi vápníkem obsaženým v krvi a v kostech dochází k nepřetržité výměně. Vápník vstřebaný z potravy, který by výrazně zvýšil jeho hladinu v krvi, je urychleně ukládán v kostech nebo vyloučen močí či trusem. Z kostí je uvolňován, klesne-li jeho koncentrace v krvi a není-li k dispozici dostatek využitelného vápníku v potravě.
Kalcium v kostech je mobilizováno dvěma způsoby - rychlým a pomalým.
Rychlým způsobem se rozumí prostý přenos iontů z hydroxy(I)apatitových mikrokrystalů do tkáňové tekutiny a do krve. Odehrává se hlavně ve spongiózní kosti a je efektivní díky velkému celkovému povrchu hydroxy(Í)apatitových krystalů. Zejména z mladších mírně zvápenatělých kostních lamel se vápenaté ionty uvolňují snadno.
Pomalý způsob je podmíněn hormonálně. Parathormon (PTH), produkovaný příštítnými tělísky, zvyšuje počet osteoklastů, aktivuje je a jejich činností se z matrix uvolňují vápenaté ionty. (Kalcitonin/tyrokalcitonin/, hormon syntetizovaný parafolikulárními /neboli C-/buňkami štítné žlázy, resorpci matrix naopak inhibuje.)

Spolu s hořčíkem, sodíkem, draslíkem, fosforem, chlorem a sírou patří vápník mezi tzv. makroprvky, které tvoří podstatnou součást nerostných Látek(minerálií) vyskytujících se v organismu psa. V porovnání se stopovými prvky (mikroelementy), které jsou v jeho organismu zastoupeny jen v nepatrných množstvích, jsou makroprvky přítomny v množstvích podstatně větších. Jak makroelementy, tak stopové prvky jsou pro život psa nezbytně nutné a všechny musí jeho organismus získat z vnějšího prostředí, potravou.
Nejvíce vápníku je v organismu psa uloženo v kostech a zubech, a to především v podobě hydroxy(I)apatitu. Zbytek se vyskytuje v krvi, v tělních buňkách a v mimobuněčných prostorách. V krevní plazmě (tekuté složce krve) je vápník přítomen ze 45 % v ionizované formě (jako volné vápenaté ionty - Ca2+), dalších asi 45 je vázáno na bílkoviny krevní plazmy, zbytek se tu vyskytuje jako hydrogenfosforečnan vápenatý, citran (citrát, citronan) vápenatý a další složité komplexní sloučeniny.
Ionizovaný podíl vápníku v krevní plazmě má rozhodující význam pro neuromuskulámí spojení (přenos vzruchu z nervové buňky na buňku svalovou). Poklesne-li hladina vápenatých iontů v krevní plazmě pod dolní fyziologickou mez, tj.nastane-li hypokalcémie, dochází k poruše přenosu vzruchů a tento patologický stav se projeví křečemi, např. při poporodní eklampsii fenvy volané velkými ztrátami vápníku. Ty jsou způsobeny produkcí mléka(laktací)následující po graviditě, která je na spotřebu vápníku velmi náročná, protože v jejím průběhu vznikají kostry plodů.
Hladinu vápníku v krvi regulují dva hormony - parathormon (PTH) produkovaný parathyreoideou (přištítnými tělísky) a kalcitonin vylučovaný parafolikulárními (C-) buňkami thyreoidey (štítné žlázy). Klesá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování PTH a tlumí se produkce kalcitoninu. Parathormon zvyšuje v ledvinách zpětnou resorpci vápníku a uvolňuje Caz+ z kostí. Stoupá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování kalcitoninu a tlumí se produkce PTH. Kalcitonin tlumí uvolňování Ca2+ z kostí a zpětná resorpce Ca2+ v ledvinách jeho působením klesá. Tímto mechanismem je hladina vápníku v plasmě udržována v určitých fyziologických mezích (kalciumhomeostáze).
Vápník přijatý potravou se vstřebává především v tenkém střevě. Vstřebatelnost závisí na mnoha okolnostech - na jeho obsahu v krmné dávce, na jeho zdrojích (sloučeninách, které jej obsahují a jsou v organismu různě utilizovatelné -využitelné/) na poměru vápníku a fosforu (Ca : P), na nárocích psa (je-li potřeba nízká, resorpce ve střevě se snižuje, je-livysoká, zvyšuje se), na jeho věku (v mladším věku vstřebává pes z téže potravy větší podíl vápníku, než ve věku pokročilém), na množství vitaminu D v potravě (a v organismu) a na některých dalších okolnostech.
Bylo by však obrovským omylem a chybou usuzovat, že je-li při značné potřebě a v mladším věku psa schopnost vstřebávat vápník z potravy vyšší, může a má mladý rychle rostoucí pes či fena velkého nebo obřího plemene dostávat v potravě co nejméně vápníku. Výše uvedené platí totiž jen relativně, nikoli absolutně) To znamená, že dostává-li takový mladýjedinec potravou absolutně nepostačující množstvím vápníku, není mu nic platné, že jej dokáže vstřebávat a využít takřka stoprocentně. Jestliže toto množství neodpovídá vědecky spolehlivě stanovené a v odborné literatuře uváděné potřebě vápníku na 1 kg tělesné hmotnosti a den (s ohledem na věk), bude pes strádat jeho nedostatkem vzdor schopnosti vstřebávat za zvýšené potřeby maximální množství tohoto prvku.
Zčástise vápník vstřebává v tenkém střevě také pasivní difuzí, do jaké míry, to záleží na sloučenině,která se jako jeho zdroj dostává potravou do organismu psa. Tak např.kalciumcitrát (citran vápenatý) se takto vstřebává dobře a je proto pro organismus psa velmi rychle využitelným zdrojem vápníku.
Aktivní vstřebávání vápníku ve střevě umožňuje vitamin D, např. D3 -cholekalciferol. Kalcitriol, jeho biologicky aktivní metabolit,chemicky 1,25-dihydroxycholekalciferol, stimuluje produkci adenosintrifosfatázy v buňkách střevní výstelky. Tento kalciumdependentní enzym zprostředkovává vazbu Ca2+ iontů na transportní bílkoviny krve. Vápenaté ionty z potravy tak aktivně pronikají střevní výstelkou do krve a jejich hladina v krevní plazmě se zvyšuje.
Cholekalciferol (vitamin D3) získává organismus psa potravou, anebo tato sloučenina vzniká působením UV složky slunečního záření v jeho kůži z derivátu cholesterolu, 7-dehydrocholesterolu.Nejprve vzniká provitamin vitaminu D3, ten se pak pomalu konvertuje na cholekalciferol. V játrech se cholekalciferol hydroxyluje na 25-hydroxycholekalciferol (kalcidiol). Kalcidiol se znovu hydroxyluje,a to v ledvinách, na 1,25-dihydroxycholekalciferol (kalcitrion). Tentobiologicky aktivní metabolit cholekalciferolu je považován za hormon,protože vzniká v těle psa a je transportován krví k cílovým orgánům a buňkám.
Na vitaminu D záleží, zda a kolik vápníku z potravy se vstřebá, množství vstřebatelného vápníku ovšem závisí také na vydatnosti a využitelnosti jeho zdroje (zdrojů) v krmivu. Chybí-li vitamin D, aktivní transport vápenatých iontů střevní výstelkou neprobíhá, probíhá pouze, a to v mnohem menší míře, která nemůže uspokojit vyšší nároky organismu psa, jejich pasivní průnik.
Zatímco tvorba 25-hydroxycholekalciferolu (kalcidiolu) v játrech zřejmě není nijak přísně regulována, tvorba 1,25-dihydroxycholekalciferolu(kalcitriolu) v ledvinách je regulována zpětnou vazbou s plasmatickými hladinami vápenatých iontů. Tvorba kalcitriolu je stimulová naparathormonem (PTH) z parathyreoidey (příštítných tělísek). Když je hladina Ca2+ v plasmě nízká, sekrece parathromonu se zvyšuje. Když je hladina Ca2+ v plasmě vysoká, tvoří se v ledvinách málo 1,25-dihydroxycholekalciferolu a místo toho zde vzniká celkem neúčinný 24,25dihydroxycholekalciferol.
Působení výše hladiny Ca2+ na tvorbu kalcitriolu je mechanismus, který reguluje resorpci vápníku ve střevě. Další způsob regulace tvorby kalcitriolu je přímý negativně zpětnovazebný účinek tohoto hormonu na enzym 1-alfahydroxylázu, jenž v ledvinách katalyzuje jeho tvorbu, a současný pozitivně zpětnovazebný účinek na tvorbu 24,25-dihydroxycholekalciferolu, jakož i přímá inhibice mRNA (messenger ribonukleové kyseliny) nezbytné pro syntézuPTH v příštítných tělíscích.
Znamená to, že čím vyšší je hladina1,25-dihydroxycholekalciferolu, tím nižší je aktivita 1-alfahydroxylázy a vyšší tvorba 24,25-dihydroxycholekalciferolu, kdežto tvorba mRNA proparathormon je inhibována. A naopak: Čím nižší je hladina1,25dihydroxycholekalciferolu, tím vyšší je aktivita 1-alfahydroxylázy a nižší syntéza 24,25-dihydroxycholekalciferolu, přičemž tvorba mRNApro parathormon není inhibována.
Kalcitonin, hormon z C-buněk štítné žlázy (thyreoidey), a somatotropin, růstový hormon z hypofýzy(podvěsku mozkového), zvyšuje tvorbu kalcitriolu. Rychlost tvorby kalcitriolu se zvyšuje při nízké plasmatické hladině Ca2+ a naopak se snižuje při vysoké plasmatické hladině těchto iontů. Při zvýšení plasmatické hladiny vápníku klesá hladina kalcitriolu v krvi a snižuje se vstřebávání vápníku z potravy a naopak - při snížení plasmatické hladiny vápníku stoupá hladina kalcitriolu a zvyšuje se vstřebávání vápníku z potravy. Vstřebávání vápníku se tak přizpůsobuje potřebám organismu, resorpce je vyšší při nedostatku Ca2+ a nižší při nadbytkuCa2+.
Díky tomuto několikrát jištěnému mechanismu je resorpce kalcia z potraty velmi jemně a účinně regulována. Proto za fyziologických okolností nemůže dojít k předávkováni psa vápníkem.

Pří vydatném přívodu využívá organismus psa vápník relativně v menší míře,než při dotaci chudé. Tuto skutečnost však nelze v žádném případě vykládat mechanicky tak, že při velmi malém přísunu vápníku jej organismus psa získává celkově víc, než při značném. To rozhodně není pravda, i když to někteří veterináři tvrdí nebo naznačují. Rovněž není pravda, že čím méně vápníku bude pes dostávat potravou, tím spíše nebude trpět jeho nedostatkem. A stejně nesmyslná je teze, že čím více vápníku bude pes dostávat, tím spíše bude trpět jeho nedostatkem.
Zdrojem vápníku jsou různé sloučeniny. Liší se obsahem Ca2~ a využitelností.Prostá úměra, že čím více vápníku určitý zdroj obsahuje, tím je vydatnější, také vždy neplatí. Některé zdroje mohou být vápníkem poměrně bohaté, ale jsou hůře utilizovatelné. Jiné jsou vápníkem chudší, ale snáze využitelné. Proto sloučenina obsahující více vápníku může být méně vydatným zdrojem tohoto prvku, než látka, která jej obsahuje méně.
S fosforem je to jinak, než s vápníkem. Fosfor se vstřebává v duodenu a v tenkém střevě jak aktivním transportem(působením metabolitu vitaminu D3, kalcitriolu), tak pasivní difuzí.Ale jeho resorpce není na rozdíl od vápníku řízená. Je lineárně (přímo)úměrná příjmu potravou, což je při hojném výskytu fosforu a jeho značných množstvích v běžné potravě psů často příčinou jeho přebytku adysbalance mezi vápenatými a fosfátovými ionty v krevní plazmě a v celém organismu psa. Nezáleží na tom, že využitelnost běžných zdrojů fosforu je v organismu psa nižší než u vápníku, rozhodující je nadbytek fosforu v krmivu.
Mladý pes velkého nebo obřího plemene roste velice rychle. Je-li jeho tělesná hmotnost ve dvou měsících věku asi 15kg, o 22 měsíce později, ve dvou létech, může již činit 80 kg i více.(To je obvyklá tělesná hmotnost dospělého člověka, ten má ovšem na její dosažení podstatně delší dobu.) Během období rychlého růstu spotřebuje pes velká množství vápníku k budování kostry (a zubů). Mimořádně rychlý je především růst mladého psa velkého a obřího plemene ve věku od 5 do 10 (resp. od 4 do 12) měsíců, kdy dochází také k výměně mléčného chrupu za trvalý (4 - 6, resp. 3 - 7 měsíců), a proto jsou jeho nároky na vápník v této fázi vývoje vpravdě enormní. Má-li se kostra takového psa vyvíjet zdravě, je třeba nárokům jeho organismu vyhovět.
Není-li psu poskytnuto tolik vápníku, kolik potřebuje, projeví se to negativně na jeho růstu a stavbě těla, a později také na pohybu. Nedostatek vápníku v potravě mladých rychle rostoucích jedinců velkých a obřích plemen se pozná dříve nebo později nejprve - zpravidla - podle nekorektního postoje hrudních nebo pánevních,případně obojích končetin. Na hrudních bývají patrná příliš šikmá zápěstí (tzv. prošlapy), vbočené lokty a vybočené tlapky, na pánevních upoutají především sbíhavá hlezna (postoj do „X" neboli „kravský postoj").
Pokud se ani nyní nedostatek vápníku rychle nekompenzuje jeho zvýšeným přívodem, dostaví se časem závažnější pohybové potíže - pes začne kulhat, obtížně vstává ze sedu, odmítá se rychleji pohybovat, běhat,nemůže delší dobu ani normálně chodit atd.
Právě tak vypadají oběti současného "módního" trendu, podle kterého je vápník v potravě mladých rychle rostoucích psů velkých a obřích plemen nežádoucí a je nutno jej omezovat. Je to názor naprosto scestný, škodlivý a nesmyslný,což dokazuje vzhled jedinců krmených přesně podle návodu výrobců speciálními kompletními granulovanými krmivy pro mladé rostoucí psy a feny velkých plemen bez jakéhokoli doplňování vápníku. Všichni mají trochu nebo strašně křivé končetiny a větší nebo menší pohybové potíže.Pozoruhodné přitom je, že v kompletních granulovaných krmivech pro mladá zvířata malých a středních plemen je větší podíl vápníku, než v obdobných krmivech pro mladé jedince velkých a obřích plemen. Že by menším plemenům „vápník neškodil"?
Rychlý růst velkých a obřích plemen je podmíněn geneticky. Jsou v mládí, v období intenzívního růstu, a zejména v období výměny mléčného chrupu za trvalý, velmi nároční na přísun živin, ale také některých vitaminů a minerálií. Má-li se takový jedinec úspěšně vyvíjet, je nutno po všech stránkách uspokojit jeho potřeby, jeho výživové nároky. Krmivo musí organismu takového psa dodat v náležitém množství dobře využitelné proteiny,patřičné množství zdrojů energie - tuků (a sacharidů), odpovídající množství vápníku a stopových prvků a vyhovující množství vitaminů(nejen těch, které obsahují běžně používaná granulovaná krmiva, ale také vitaminu C).
Jinou cestu, než uspokojení nároků organismu mladého rychle rostoucího psa velkého plemene, zvolila jednane jmenovaná zahraniční firma zabývající se výrobou kompletních granulovaných krmných směsí pro psy. Rozhodli se zpomalovat rychlost růstu mladých psů velkých plemen krmivem se sníženým podílem proteinů a tuků, „aby se předešlo jejich růstovým potížím". Při sestavování receptury nového krmiva se opřeli o výsledky jednoho(jediného!) do značné míry pochybného experimentu".
Šlo o pokus, který měl ukázat, jaké množství vápníku vyhovuje psům při krmení potravou se sníženým podílem proteinů a tuků. V „pokusu" byla použita štěňata německé dogy (počet se neuvádí, ani věk, pohlaví atd.).Rozdělili je do tří skupin a podávali jim krmivo, které obsahovalo kromě nižšího podílu proteinů a tuků „normální" množství vitaminů.„Normálním" se zde míní množství, které se běžně dává do granulovaných krmiv i u nás používaných, tj. 2,5 - 3krát vyšší, než je deklarováno na obalech. Vitaminů, nejsou-li uloženy v mikrokapslích a tak chráněny proti nepříznivým vnějším vlivům, musí totiž být do takového krmiva zapracováno mnohem více, než je deklarovaný obsah, protože nejsou dostatečně chráněny před působením vzdušného kyslíku a vlhkostí a snadno podléhají zkáze.
Štěňata z první skupiny dostávala extrémně malé množství vápníku, štěňata z druhé skupiny dostávala množství vápníku jakž takž vyhovující americké normě NRC (NationalResearch Council), která stanoví minimální, tzv. záchovné dávky, a štěňata z třetí skupiny dostávala vysloveně nadměrné (excesivní )množství tohoto prvku. Výsledek, k němuž „experimentátoři" dospěli,nemohl nikoho překvapit: Štěňata z první a třetí skupiny trpěla vysloveně nevyrovnanou výživou, štěňata z druhé skupiny se údajně vyvíjela relativně dobře, i když „zůstala o něco menší" (tak zní jeden z „exaktních" závěrů tohoto „vědeckého" pokusu).
„Experimentátoři" dospěli k „názoru", že „při sníženém množství proteinů a tuků v potravě nadměrné množství vápníku škodí". Je třeba poznamenat, že „závěr" mohl být také úplně jiný. To, co autoři pokusu interpretovali tímto způsobem, mohlo být vysvětleno také docela jinak, např. nedostatečnou biosyntézou kolagenu, způsobenou nedostatečnou dotací proteinů a vitaminu C (o jejich dávkách v krmivu se nic neuvádí). Nicméně v důsledku uvedeného závěru začala zmíněná firma s výrobou krmiva s poněkud sníženým obsahem proteinů a tuků a s výrazně sníženým množstvím vápníku pro mladé jedince velkých plemen.

Tento„poznatek" byl u nás reprodukován v „zjednodušené" podobě: Nadměrné množství vápníku škodí. A, což je nejhorší, šíří se „tichou poštou" dál a dál v „ještě jednodušší" podobě: Vápník škodí. (Obvykle bývá toto tvrzení provázeno dodatkem „podle nejnovějších poznatků".) Takové tvrzení ovšem vůbec nevyplynulo z oné citované studie a smysl původního závěru je tak naprosto zkreslen.
Je však třeba ihned zdůraznit,že samotná snaha o zpomalení růstu mladých jedinců velkých plemen tímto způsobem je úplně nesmyslná. Směřuje totiž proti jejich genetickým dispozicím. Rychlost růstu určuje především somatotropin, růstový hormon z hypofýzy, jehož působení nelze potravou ovlivnit, a proto snaha zpomalit růst psa krmivem s nízkým obsahem vápníku nemůže být úspěšná.
Nesmyslné není jen tvrzení, že vápník škodí, stejně nesmyslná je i teze, že „nadměrné množství vápníku škodí".Aby takové tvrzení mělo vůbec nějaký smysl, muselo by být exaktně řečeno, co je ono „nadměrné množství". Autoři „studie" ani ti, kteří z jejich postulátů vycházejí anebo se o ně opírají, nezmiňují, jako kdyby vůbec neexistovaly, údaje o potřebě vápníku v mg na kg tělesné hmotnosti a den u mladého rychle rostoucího psa, které lze běžně najít v odborné literatuře.
Problém ale není jen v samotném dědičně podmíněném rychlém růstu. Následky této tendence by nebyly tak zlé, kdyby nebylo anabolického působení nadměrného množství vitaminů z průmyslově vyráběných krmiv na měkké tkáně (svalovinu) těla psa. Nedostatečně vápníkem saturovaná kostra je přitom celkově slabá, kostní tkáň jen edostatečně kalcifikovaná, má osteoidní charakter, její osifikace je narušená. Kostra nestačí překotné, geneticky podmíněné a vitaminy vystupňované rychlosti růstu měkkých tkání (kosterní svaloviny), je jimi nadměrně zatěžována, a tak vznikají různé vývojové vady a onemocnění. Postiženy jsou především klouby spojující dlouhé kosti končetin - kostní tkáň kloubních epifýz, vazivová tkáň tvořící kloubní pouzdra a vazy, chrupavčitá tkáň kloubní chrupavky.
Obzvlášt' kritické období ve vývoji mladých jedinců velkých a obřích plemen je při výměně chrupu mléčného za trvalý (a asi měsíc předtím a potom).Probíhá ve věku 4 - 6 (resp. 3 - 7) měsíců a zasahuje do fáze nejintenzivnějšího růstu. Zuby trvalého chrupu spotřebují značná množství vápníku. Základní hmota zubu - dentin - postupně kalcifikuje(vápenatí) a nakonec obsahuje asi 72 % anorganických látek, především fosforečnanu vápenatého (trikalciumfosfátu), uhličitanu vápenatého,fosforečnanu hořečnatého a (malé množství) fluoridu vápenatého. Pro potřeby růstu a vývoje zubů trvalého chrupu se při nedostatečném přívodu vápníku potravou odbourává tento prvek z kostí a trvá-li to delší dobu, kostem začíná chybět.
Poruchy vývoje kostry bývají často odůvodňovány dědičností. Dědičnost může mít a mívá určitý podíl např. na vadném postoji končetin, ale nevhodné vlohové založení samo osobě ještě neznamená neodvolatelně, že se nežádoucí exteriérový znak musí vyvinout (projevit). Geneticky je dán, v případech, kdyje znak podmíněn minorgeny (polygenní dědičnost), jako např. dysplazie kyčelního kloubu, pouze sklon k nežádoucímu stavu. Tento sklon se ale uplatnit může nebo nemusí. To záleží do značné míry na podmínkách prostředí, v daném případě především na výživě, ale i na jiných okolnostech, např. na míře fyzické zátěže.
Při nedostatečném zásobení organismu psa vápníkem se nežádoucí vlohy pro utváření kostry projeví spíš, než při odpovídajícím přívodu. Pak nedostanou příležitost plně se uplatnit, projeví se jen v menší míře anebo se neprojeví vůbec.Všechny složitě až velmi komplikovaně založené znaky, podmíněné polygeny (vlohami malého účinku), mají nízký koeficient dědivosti (h2),a jsou proto do značné míry - a někdy i v míře rozhodující negativně nebo pozitivně ovlivnitelné podmínkami vnějšího prostředí.
Záleží- v daném případě - např. na tom, zda přísun vápníku potravou je nepostačující nebo naopak patřičný a zda fyzická námaha je nadměrná nebo přiměřená. Kdyby výživa psa, pokud jde o vápník, byla odpovídající, a kdyby i ostatní vnější faktory byly příznivé, nemusela by se vývojová porucha vzdor dědičné dispozici vůbec projevit, anebo by nebyla tak výrazná.
Dočasný krátkodobý a nepříliš výrazný pokles hladiny vápníku v krevní plazmě (který se ještě neprojeví žádnými nápadnými klinickými příznaky - tetanií), způsobený nedostatkem vápníku v potravě a/nebo nízkou hladinou či chyběním vitaminu D (či jinými okolnostmi, např. onemocněním jater nebo ledvin), nemusí ještě znamenat, že rostoucí a vyvíjející se kosti trpí nedostatkem tohoto prvku.
Ale trvá-li nedostatek delší dobu, nebo je-Ii značný,kosti mladých jedinců se nevyvíjejí tak, jak by měly. V krajním případě vzniká u mladých rostoucích psů patologický stav všeobecně známý jako křivíce (rachitida). U dospělých jedinců způsobuje déle trvající nedostatek vápníku nebo vitaminu D obdobné poruchy, které se označují termínem osteomalácie a u starých zvířat je důsledkem tohoto stavu osteoporóza („řídnutí kostí").
Ale i když mladý rostoucí pes nevykazuje typické příznaky rachitidy, nedostatkem vápníku trpět může-je na něm možno pozorovat nežádoucí postoj končetin, trpí pohybovými potížemi, vyskytují se u něho častěji a v těžším stupni různé vývojové poruchy (dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu apod.).
Má-li se kostra rychle rostoucího mladého psa či feny velkého nebo obřího plemene vyvíjet úspěšně, ie třeba - pokud jde o vápník (i jiné složku potravu) prostě a jednoduše vyhovět enormním nárokům jejich organismu.U dospělého psa se potřeba vápníku pohybuje kolem 100 mg . kg-1 . d-1(tj. 0,1 g na 1 kg těl. hmot. a den), může ale činit i 200 mg . kg-1 .d-1. U mladého rostoucího psa velkého nebo obřího plemene činí potřeba v období intenzívního růstu 250 - 300 mg . kg-1 . d-1, což je 2,5krát až3krát více než u dospělého psa, ale v určitých fázích vývoje (např. při přezubování) je ještě větší, 450 - 480 mg . kg-1 . d-1. Je-li tělesná hmotnost dospělého psa např. 80 kg, je jeho potřeba vápníku minimálně 8000 mg (8 g) denně, ale mladý rostoucí pes velkého nebo obřího plemeneo aktuální tělesné hmotnosti 45 kg potřebuje vápníku nejméně 11250 -13500 mg (11,25 - 13,5 g) denně. (Potřebou je míněna skutečná potřebaCa2*, nikoli množství zdroje - sloučeniny tohoto prvku v krmivu.)
Žádná průmyslově vyráběná kompletní potrava tomuto požadavku plně nevyhovuje.Proto je nutná suplementace takového krmiva vhodnými zdroji vápníku.Jejich dávky se řídí aktuálním obsahem prvku v potravě, jejich využitelností a konkrétním stavem psa. To umožňuje důsledně respektovat individuální potřeby a nároky organismu v dané fázi vývoje. V každé etapě růstu mladého jedince lze určit z několika základních údajů (tělesná hmotnost, obsah vápníku v používaném kompletním průmyslově vyrobeném krmivu a dávky krmiva doporučené výrobcem, resp. psu podávané) relativně velmi přesně,zda je dostatečně saturován tímto prvkem, a žádná dotace tedy není nutná, či zda jej dostává málo, a dotace je nezbytná.
Pokud se zjistí, že přívod vápníku je nedostatečný, je možné spočítat množství, které je třeba doplnit, a podle stavu psa (nekorektní postavení končetin, pohybové problémy, obtíže při vstávání apod.) je také možno zvolit nejvhodnější doplňkový zdroj vápníku a stanovit jeho dávkování.
Předávkování psa vápníkem není třeba se obávat. proces jeho vstřebávání ie organismem důsledně regulován a reguIace ie několikanásobně jištěna. V žádném případě nelze tvrdit, že by si organismus psa neuměl poradit s případným nadbytkem vápníku v potravě.Je vybaven spolehlivými mechanismu, které předávkování za normálních(fvziologickych) okolností brání, znemožňují. Při vysoké hladině vápníku v plazmě klesá produkce kalcitriolu v ledvinách, takže další vápník se prostě nemůže vstřebávat a opouští organismus nevyužit. Také zpětné vstřebávání vápníku v ledvinách se snižuje, tzn. že ztrátu močí se zvyšují, čímž se organismus zbavuje dalšího přebytečného vápníku.Nebezpečný je ale dlouhodobý nadbytek vitaminu D v krmivu, tímto vitaminem je možno psa předávkovat s fatálními následky.
Organismus psa si nedovede poradit s déle trvajícím nebo dokonce dlouhodobým nedostatkem vápníku v potravě. Pokud nejsou splněnu jeho nároku na přísun tohoto prvku, např. u mladého rychle rostoucího psa velkého nebo obřího plemene, kompenzuje se nedostatek vápníku v plazmě jeho zvýšeným vstřebáváním z krmiva (tato možnost je ovšem limitována skutečně využitelným množstvím tohoto prvku v potravě) a zvýšenou činností osteoklastů. kostních buněk, které pod vlivem parathormonu odbourávají osifikovanou kostní tkáň. Trvá-li nedostatečný přívod vápníku dlouho,dochází v kostní tkáni k závažnénu nedostatku tohoto prvku, který vede k různým vývojovým poruchám a onemocněním kostry.

Výživa mladého rychle rostoucího psa nebo feny velkého či obřího plemene v období nejintenzivnějšího růstu, která má zajistit úspěšný vývoj kostry, musí obsahovat určité limitované množství kvalitních proteinů,malé množství tuku (a sacharidů), potřebné množství vitaminů a stopových prvků a - samozřejmě - nárokům organismu odpovídající množství vápníku. Nutno ovšem pamatovat, že ani to všechno někdy nestačí, často je třeba podávat ještě glykosaminoglykany (GAG) a speciální aktivátor metabolismu v kostní tkáni (Arthro-Tabs).
Proteiny,zejména pro organismus psa dobře využitelné, živočišného původu,akcelerují v nadbytku spolu s příliš velkým množstvím vitaminů nežádoucím způsobem geneticky podmíněný sklon velkých plemen k rychlému (překotnému) růstu a působí anabolicky na kosterní svalovinu, která potom přetěžuje kostru. Proto musí být jejich obsah v krmivu limitovaný. Nesmí však být v žádném případě nedostatečný, protože by pak vázla biosyntéza kolagenu, což by vedlo k oslabení kostry. Denní potřeba stravitelných proteinů pro mladé rostoucí psy různé tělesné hmotnosti je uvedena v připojené tabulce (Tabulka 1). Jde o údaje orientační, v praxi je třeba přihlížet k individuálním nárokům psa, k jeho stavu.
Obsah tuků v potravě by neměl překročit minimální (záchovnou) dávku danou normou NRC pro mladé rostoucí psy - 5 % v sušině. Vyšší množství jsou nežádoucí (asi 8 % v sušině je přípustných jen když pes žije trvale, i v zimě, venku, a má vyšší energetické nároky), protože jako vydatné zdroje energie potencují tendenci organismu psa velkého plemene k překotnému růstu a navíc brání ve větším množství vstřebávání vápníku ve střevě (v prostředí střeva psa vznikají z vápenatých iontů a tuků mýdla pro jeho organismus nevyužitelná).
Vitaminů nesmí být v potravě takového psa či feny příliš mnoho, protože nadbytečné množství většiny těchto látek vykazuje za součinnosti přílišného množství dobře využitelných proteinů živočišného původu v potravě tendenci k dalšímu urychlování růstu měkkých tkání (kosterní svaloviny). Výjimkou je např.biotin nebo kyselina askorbová. Té musí být,zejména v potravě jedinců ze zatížených chovů nebo postižených plemen či jedinců již trpících nějakými nedostatky ve vývoji kostry (křivé končetiny, pohybové potíže), značné množství, protože je životně nezbytná pro řádnou biosyntézu kolagenu. Je však třeba, aby byly v krmné dávce zastoupeny veškeré vitaminy, protože spolu navzájem synergisticky spolupracují. Totéž platí pro mikroelementy. Nestačí přítomnost jednoho dvou stopových prvků, nezbytný je komplex všech hlavních mikroelementů (Zn, Cu, Fe, Se, Co, Mn, I).
Denní potřebné dávky vápníku pro mladé rychle rostoucí jedince velkých a obřích plemen jsou uvedeny v připojené tabulce (Tabulka 2).Jsou to dávky orientační, konkrétní dotace se řídí aktuálním stavem psa(postojem končetin, schopností pohybu) a jeho individuálními nároky.Výsledky laboratorního biochemického vyšetření krve na makroprvky (Ca,P) nejsou - pokud jde o jejich absolutní množství - rozhodující. Při dotaci vápníku je nutno zohlednit obsah Ca2~ v jeho zdroji (Calciumcarbonat, Welpenkalk, Calcium citrat, Calciletten) a využitelnost tohoto zdroje. Při suplementaci vápníku (jeho přidávání ke kompletní průmyslově vyráběné krmné směsi) je kromě toho nutno zohlednit také obsah prvku v tomto krmivu. Vysoké denní dávky zdrojů vápníku je třeba podávat rozděleně, v několika (2 - 4) dílčích dávkách. Vápník se pak lépe vstřebává a utilizuje.

Tabulka 1
Potřeba stravitelných proteinů u mladých rychle rostoucích jedinců velkých a obřích plemen

Poznámka: V prvním sloupci je uvedena těl. hmot. v kg, ve druhém, označeném SNL (g/d), je uvedena potřeba stravitelných proteinů v gramech na den, a ve třetím, označeném PNL (g/d) je uvedena celková potřeba proteinů (v gramech na den) v krmivu při jejich předpokládané 70% využitelnosti (využitelnost některých proteinů, zejména rostlinného původu, je pro organismus psa podstatně nižší).