Básnění

Rozhovory

Vyprávěnky a reportáže

Songy

Pro tyrany všechny, špatnou zprávu máme, v úřad tento, všechny je tam dáme. Zuby, biče, praky, s nimi žádné fraky. Nakládačku má, kavkaz ten to zná! Serval jeho velice, klátí se mu palice. Napravil ho hned, mistr Ostrý Fred!

2026

Agiliťácí (video song)

Lištičky K9, samý pohyb, rychlá akce, nic je nezastaví, úkol svůj vždy štědře plní. Letí jako drak, drž se, svůj jen, riskuješ ty frak. Přes skokovky, bariéry, řítí se seč mohou, žadné chyby, žádné prohry, po nich nezbudou.

Žebřík, okno, zeď, na nich pes je hned. Pachatele zadrží, nic je zkrátka nezdrží. Rychlost velkou vyvinou, s tebou tak jen nesplynou. Ohniví to draci jsou, všechno rychle provedou. Zajíce prý nehoní, neřítí se po poli. Po cvičáku běhají, figuranti hekají.

Lištičky K9 spěch, celý jejich svět. Že Lištičky jsou skvělé, to ty dobře víš, o Lištičce sníš.

2026

S pokorou (video song)

Na louce plné květů v tichu tam stál, milovat dívku tuze si přál. Zasadit strom, postavit dům, syna pak mít, z potůčku čirého vodu jen pít. Nemít hlad, střechu mít nad hlavou, krajíce se solí, nic moc to nestojí.

Nebát se ničeho, přítele mít, ženu si vzít, práce až nad hlavu, pořád tak žít. Budovat štěstí, s manželkou byt, dceru si pořídit, v boha se modliti, zdraví si šetřiti. Sen o psu velikém nechat si snít, koupit si kavkaze, jen toto chtít.

Ženu máš, děti též, zasadils strom, postavils dům, na stáří zařízen, kavkaz též pořízen. Plníš si sny, žiješ své dny. S pokorou...

2026

 

V sadu (video song)

Jsem sadřův pes, hlídám sad i les.

 

V noci zloděj přichází, přichází sem po hrázi. Přepravky si nese, na jabka se třese. Číhám na něj ve skrytu, přepadám ho z úkrytu. Ječí jako mimino, kolem má už nablito. Jablek už se přejedl, asi předtím nejedl. Když se takhle přejídá, dobře mu pak nebývá, težce se mu pak dýchá. Někde vzal i hrušku, natrhnu mu držku. Držím já ho pořádně, beru já to fakt vážně. A když sadař přichází, sem já stále na stráži. Zloděje mu předávám, hodně sprostě nadávám. Odvádí ho ven, je to jako sen. Policajty voláme, potom na ně čekáme.

 

Jsem sadařův pes, včera, také dnes. Úděl těžký, avšak hezký.

 

2026

Od 1. 1. 2026 je nepřípustné dlouhodobé uvazování psů (s tím plně v Lištičce souhlasíme). Pár lidí však dosud neví, že krátkodobé přivázání, v CCOC K9 konkrétně během výcviku, je možné. Na základě této novinky o ní mnozí informovali, a objevilo se také, jak si zase udavači přijdou na své, protože prý Češi jsou udavači přímo vášniví, a navíc moc rádi zůstávájí v anonymitě. A inspirace k nové básni tu byla hned. 

Udavač

Udám tátu, na cvičáku váže tam psa nakrátko, je to přeci lítá šelma a ne ňáké hovádko. Udám mámu, zapomněla navařit, rychle se jdu vypařit. Udám ségru, vzala mléko, co v kuchyni bylo, dobře se jí pilo. Bratr cvičí gymnastiku, žíněnka je nutná, není tady ale nikde, a to je věc smutná. Udám bráchu za bezpečnost, na kterou on kašle, zajímá ho jenom Jitka, známá je to rašple. Udám sebe za sprosťárny, mám jich plnou hubu, možná jednou taky někdy do vazby já pudu.

Udávat mi nestačí, kdekdo tady pytlačí. Udávat já budu, nezavřu já hubu. Zapytlačím si pak taky, pod svícnem je tma, to je přeci všude známé, my to tedy s Vlaďkou dáme. Víš to ty a taky Pavla, dostanete výslužku, dáte mi pak na držku. Vy už víte, kdo vás udal, šli jste po mně dlouho, propotili roucho. Potom jste mě nachytali, rány v záda nasypali.

Udávat už nebudu, mám z toho jen ostudu.

2026

Zajcev, slepičky, křepelky a liška (věnováno majitelům Zajceva)

Zajcev je už velký pes, dříve všude ještě vlez. Dnes se leckams nevejde, ale na tom nesejde.

Ráno, ráno, raníčko, dřív než vidíš sluníčko, slepice on pouští, chyb se nedopouští. Křepelky ho volají, by tu s nimi byl, nemůže on, musí papat, by se nepoblil. Žaludek má na vodě, ještě nesnídal, běží honem na papání, když tu slyší zapípání. Liška z lesa přichází, na kuřátka cílí, oči se jí blyští, slyšet šustot listí. Křepelku tu chytá, není ještě sytá. Liško ryško, povídám ti, tohle nedělej, nebude ti vážně potom nijak, nijak hej. Nebude ti do zpěvu, teď si pěješ koledu. Chytnu tebe do kleští, až ti v hlavě zatřeští.

Hlídám já tu kavkazáček, liškám, lumpům dám na fráček. Slepičky a křepeličky žijí u nás sen, ty to s úctou ber. 

2025

Kavkazáček na gauči

Na gauči ty spíš, člověku seš blíž. Taky hodně víš - člověk sotva věří, co ti hlavou běží. Sluch tvůj v dáli dosahuje, nos tvůj cítí na dálku, připraven jsi na válku. Válku s všemi vyvrheli, kteří by kdy zlo tu chtěli. Vyhlaš válku zlobě, všem kdo ji má v sobě. Proti zlu vždy bojuješ, právo, pána miluješ. Jsi kavkazský pes, včera jako dnes. Budoucnost je také tvoje, zítra i dnes jdeš do boje. Krásný svět chceš mít, o něm máš teď snít.

V mír se všechno obrací, i když ty spíš na gauči.

2025

 

cMs. Jolie Lištička (CCOC)

 

Ať je noc či denní čas, naše Jolí letí zas. Běhá také dokola, ocas se jí třepotá. Masíčko si vyběhá, misku čistí doběla. Kleopatra kontroluje, zda vše sežrala, promile zda nemá v krvi, známá ožrala.

 

2025

 

 

Zima (video song)

 

Zima se blíží, tiše se plíží, přichází mráz, na horách snáz. Snížek je vzdálený, znamená válení, ve sněhu váleníčko, štěstíčko štěněčí bude tu rychle, sype už z oblaku, jakoby z pytle. Vše rázem bílé je, krajina bílá, brzy se stmívá. Přichází večer, svíčky ho vítají, zvesela kmitají, blíží se Mikuláš, Vánoce taky, nebudou na blátě, vytáhnem saně, na těch pak pojedem, na kopce, na ně.

 

Děti se klouzají, na lyžích jedou, brusle se zapotí, do řeky sjedou. Svíčičky na stromcích, tisíce světel, měřič se protáčí, byznys se roztáčí, ČEZ jenom jásá, spotřeba roste nám, skomírá kasa. Pečeme dobrůtky, dárečky balíme, štěstí si přejeme, očima koulíme. Penízky mizí nám, už žádné nemáme, Vánoce, kdo je chtěl, stále si říkáme. Dva svetry vezmeme, přesto se třeseme. Psi si tu dovádí ve snížku napadlém, jaro se blíží už, pracuj dál soustavně, spánek si střež, na řízky zapomeň a střídmě jez. Brzy už do plavek tělo ať máš, čas rychle utíká, a ty se snaž.

 

2025

 

Šumavo, lásko má (video song)

2025

Lapený lapka

Inspirováno skutečnou událostí z roku 2025. Věnováno cMs. Uniekovi Lištičce (CCOC) a Martinovi

Vlahá noc teď přichází, slunko v dáli zachází. V trávě spinká mladičký, kavkazáček zlatičký, za zdí lapka, lup si vyhlíží. Na zeď on se vyhoupává, kavkazáčku zprávu dává. Vyskočí on zvesela, práce jeho volá, zeshora i zdola. Letí ke zdi jako vítr, štěká převelice, lump si říká, ejhle, bože, moje nohavice! Z domu muži vybíhají, pomoci mu běží, utíká pryč, hodně rychle, uniká jim stěží. Dohoní ho v zatáčce, rány padnou přeci, ocitá se v křeči. Policajty volají a lumpovi spílají. Pesan dostal pochvalu, ví to celá ves, hrdinou je dnes.

Nespychl, hlídá dál, den po dni...

2025

 

V Praze je blaze!

 

Pro mě ne, říká kavkaz rozhodně. Málo místa na běhání, v parku vázne vyběhání. Koho sežrat koho ne, je to vážně nesnadné. Samé auto vůkol všude, svět se tady nedobude. Pejskové jsou maličtí, žádní machři urostlí, co si chtějí hrát, není s kým se prát. Smrdí všude výfuky a řmí tramvaje, všude spousta mumraje. No, já tady nebudu, žral bych všechny pobudy, páchal děsně ostudy. Žít já tady nebudu, na ves já hned teď pudu. Běhat budu všude kolem, pražským řeknu rychle sbohem. Štěkat a výt budu zrána, uslyší mě také vrána. Kamarádů všude spoustu, dostanu též doma housku. Žádné hloupé granule, vy*eru se já na ně. Spousta všude masíčka, také dobrá vajíčka. Pořádné to žrádýlko, a když zhasne světýlko, řádím jako zběsilý, celý jsem pak rozbitý. Utahaný jako kotě k ránu usínám, malátný jsem už, ty se řádně tuž. Vydělávej penízky, ať se dobře máme, ty, já, naše kotě, ať nežijem tady v slotě. Do Prahy se nevrátíme, šťastní jsme tu velice, teď jdem honit slepice.

A dál každý den...

 

2025

 

Když se zamiluje pes, hoří láskou, věz! (video song)

Miluje on paní svou, nádhernou i ošklivou. Miluje on pána svého, bohatce i chudáka, šťastného i prokletého, pracanta i flákače, kluka, starce, invalidu, zdravého i chorobného, poctivce i hodně zlého, hlavně ale toho svého. Věrnost jeho zdobí, ať se kdo chce zlobí. Když se zamiluje pes, věren bude dnes. Taky zítra, navěky, nezná žádné převleky. V světle, tmě, v zoufalství, horku, mrazu, ve slotě. Střeží pána svého stále, ve dne, v noci, bez pomoci.

S velkým P slovo PES a s úctou značnou psáti by být mělo, ať cokoli by se v světě širém dělo...

2025

Flákač

Dělání, dělání, žrádlo z misky vyhání. Nedělej nic, pesane, vše ti spadne do dlaně. Na gauči se povaluješ, chlupy všechno zaplavuješ. Nehlídej nic, alarm pořiď, nejsi strážce, to všem vyřiď. Cvičák znát ty nemusíš, ať se ty nic neučíš. Lumpy vítej převelice, ocasem vrť jen velice. Večer žrádlo sobě dej, ať je ti vždy jenom hej. Jen přítelem buď, druhé z dáli suď. Pracáci jsou blázni, po cvičáku běhají, v noci, přes den hlídají. Nebezpečně žijí, proto občas vyjí.

Život ty máš báječný, hlazený seš stále, váhu velkou máš, život brzy vzdáš. Dělej něco se sebou, nechtěla bych být tebou.

2025

V horách

Vysoko v hory kráčel kavkazský pes, za sebou člověka vláčel. Ukázat jemu chtěl, kde světlo světa poprvé zřel. Vysoko v hory šel, s vlky se přátelit chtěl. Kdysi je tvrdě potíral, dnes by si s nimi povídal. Do lůna smečky spěl, člověk se celý chvěl. Ve smečce když se ocitl, jakoby náhle procitl. Vůdcem je jeho pes, člověk však cítí stres. Domů chce rychle jít, s vlky už nechce být. Pes se však pěkně cítí, s vlky chce navždy býti. Vůdcovství se mu líbí, stále tak hodlá žíti. Vlčata kolem skotačí, fenky se kolem točí, pohled to nádherný, nesejde z očí. Člověk psa přemlouvá dále, aby šel domů, hovoří stále. Masíčko v misce že bude mít, o štěstí že může snít. Přemluven pes náhle se cítí, opouští vlky, nechce už výti. Domů pak oba spěchají, vlky tam v horách nechají.

Vlci jsou hodně naštvaní, nechtějí lovem být uštvaní. Ovečky z pomsty chtějí psu žrát, toto se nemělo stát. Pes stádo zas hlídat musí, ať si to vlci třeba jen zkusí. Zakročí proti nim rázně, zabije každého, myslí to vážně. Stádo dál tvrdě hlídá, zlosyny zvířecí, lidské, málo pak vídá.

A tak je to a bude dál.

2025

Umělá inteligence

Kočičku v pejska promění, všecičko v jiné přemění. Otázky všechny zodpoví, Google tím žene do křoví. Výhody to má jistě, dohledáš třeba i sviště. Odpoví nám i příště, vidíme však to hříšně. Všechno nám mizí honem, dostanem šupem i sbohem. S člověkem myšku zamění, koně ve vážku přemění, kopnutí v píseň promění, schyluje se tu k zatmění. Hřmí, hřmí na poplach, R.U.R. - blíž je už, na dosah. Až vymkne se z rukou našich, zničí celý svět, nebude nijak hezké, na to pohledět. My to však neshlédnem, neb živí nebudem, zbude tu holá, pustá zem...

Vědci, síly upírejte spíše ke zdravíčku, štěstí lidské mějte tak prosím, hodně na srdíčku... ne potom slzy, pláč na krajíčku...

2025

K sedmdesátým narozeninám psovoda. Vše nejlepší!

2025

Aportéři

Aportuji ve dne v noci, vždy jsem tobě ku pomoci. Klacík, míček přinesu, až k tobě ho donesu. Ztráta není žádná rána, nosím všechno večer, zrána. Jsem borderský pes, nemáš ze mě stres.

Jsem já kokr, slídič velký, z vody nosím kachničky, by sis šetřil nožičky. Rád já pro ně doplavu, kilometry uplavu. Aportuji kachnu tobě, ve všední dny, o sobotě.

Jsem já knírač maličký, aportuji větvičky, také další věcičky, zvláště malé hračičky. Krysařík já jsem, nosím leccos všem. Přinesu ti míček, k tomu spoustu víček. Od všech konzerv co jsem sněd, hotový jsem s tím já hned.

Knírač velký to já jsem, činku nosím rovnou sem. Na zkoušky se těším, stále něco řeším, pro činku pak běžím. Německý jsem ovčák, nejsem žádný vlčák. Nosím tobě činku, cokoli si přeješ, vidím, že se chvěješ. Prý kavkazák je tady, aport ty mu házíš, pak ho nenacházíš. Nic já tobě nedonesu, kavkazský jsem pes, mám vzbuzovat děs. Nosit já nic nebudu, nechci páchat ostudu. K hlídání mě stvořili, aportovat školili. Dílo se jim nezdařilo, skoro je to přizabilo, pak z hlav se jim jen kouřilo. Vzdali to pak rádi, dál jsme kamarádi.  

A tak to zůstane navždy.

2025

 

Starý pes

 

Když ty starý seš, deset je ti let, aktivit jsi plný, radost pohledět. Sport ti není cizí, vnoučata máš svá, s nimi si pak hraješ, učíš ty je žít, o štěstí svém snít. Doma si tě váží, pobýváš na stráži. Trochu více spíš, méně už chodíš. Vyučuješ stále tu svou omladinu, přidáš k tomu taky ňákou hovadinu. Veselý jseš stále, zdraví slouží ti, mladí kolem stále rádi, chtěj se družiti.

 

Dvanáct tobě bylo let, jseš ty starý, však fit kmet. Zdravíčko ti slouží stále, v pohybu jsi neustále. Všichni si tě váží, ctí tě, buď tu s námi dlouhé chvíle.

 

Byls tu s námi ještě dlouho, láska trvá neustále, za hrob ona jde, stále jde a jde... nikdy nedojde.

 

2025

 

 

Zlý pes

 

Jsem zlý pes. Pro koho? Pro Petra, Pavla, Voloďu, já už jiný nebudu! Svého pána miluju! Mám já ho rád velice, zná to celá ulice. Může všechno, to on ví, a mě nikdy neschodí. Chránit ho já vždycky budu, žeru lumpy i pobudu. Střežím jeho, Vlaďku, Páju, mámu, tátu, kozy, krávu. Také koně, firmu, celý jeho svět, radost je to velká, na mě pohledět. V bezpečí jsou všichni, o to já fakt dbám, jsem však na to sám, snad se nestrhám. Střežit všechny fuška je, ve dne v noci pracuji, dělám to já rád, každý z nich je suprový a můj kamarád. Hlídám také štěňata, proti lumpům ze všech stran, proti lidem, hadům, dravcům, sršňům, taky naše koťata.

 

Jsem já velký hrdina, ví to celá dědina.

 

2025

 

Vrtulník
(Podle skutečné události)

Bohatý seš velice, plné máš ty truhlice. Vrtulník máš doma, lítáš ty s ním zběsile, třepe se ti košile. Baví tě to hodně, velice, strašíš tím i slepice. Mezi domy zalítáváš, nahoru i dolů letíš, úsměv na rtech, teď se strefíš. Kamaráda s sebou bereš, z letu ty se nepo*ereš. Nad Liškárnu zaletíš si, bys kavkaze postrašil, útočí však oni na tě, celý si ses vystrašil. Na Slovany zaletíš si, lidé se tě bojí, na úřadech proti tobě silně potom zbrojí.

Pokoj nedáš dokud žiješ, dlouhé doby nedožiješ. Naboural si s vrtulníkem, zemřel ve chviličce, zvon ti zvoní nyní právě v tobě milé té vesničce. Kdyby rozumný byls býval a penězi neoplýval, dneska bys tu ještě dlouho vesele si zpíval.

2025

Velikonoce

Velikonoční jsou svátky jarní, zelený je porost travní. Děvčata my šleháme, jen tak se my nedáme. Všude zeleň a žluť vidět, nemáme se za co stydět. Vajíčka my barvíme, beránky my pečeme, těm zvykům se vyhneme. Těm co další přikazují, co už nikdo nechce, každý dělá jen to hezké, co se jemu zachce. Zelený je čtvrtek, škaredá je středa, neryji já, neperu já, nejsem nezbeda. Pátek velký je, bílá sobota, všude zeleň vidím jenom, bílá nikde, ani robota.

Venku prší, hodně leje, to se nám to z domu směje. Velikonoční jsou svátky, procházíme rychle vrátky. Na jarmark my v Kozel půjdem, s pejsky řádit budem tam, trénink dáme maličký, uběhne den celičký.

Krásné svátky mějte všichni, šťastní buďte v tyto dny, to vám přejem od Lištiček, my lidi a naši psi!

2025

 

 

Napravený a zajištěný

 

V noci štěká pes, budí celou ves. Krávy bučí při dojení, milého to nic však není. Ovce mečí, ty seš v křeči. Prasata řvou o sto šest, ráno vstáváš, teď se třes. Ráno kohout kokrhá, nervy ti to potrhá.

 

Na dědinu stěhoval ses, bys tam v klidu byl, zatím tu teď nespíš v noci, tak ses přiopil. V putyce si pivko dáváš, ráno potom brzy vstáváš. Z hospody jdeš na zajíce, postřílíš však svý kuřice. Do práce jdeš nevyspalý, celý den jseš pak ospalý. Práci dobrou neodvedeš, pořád si jen špatně vedeš. Manželka tě nechválí, večeři ti pak spálí. Život s tebou těžký bude, o tom vést řeč netřeba, pořádný seš nezbeda. Ráno lidi zase vidíš, za své sny se trošku stydíš. Slečny viděls kolem sebe, nahé byly docela, pořádný si nezbeda. Psa ty vezmeš na procházku a vedeš ho na provázku. Vodítko si někde ztratil, vůbec si se nepochlepil. Tak to vedeš dokola, ví to celá hospoda.

 

Kavkazáka sobě kup, budeš potom samý chlup, doma zase coby dup. Pořádku tě naučí, disciplíně přiučí. Řádný občan z tebe bude, koukni, vůkol všechno kvete. Radost na tě podívat, raději se nehýbat. Střeží tebe kavkazáček, ostrý, tvrdý to panáček. Ochrání ti rodinu, oslav toho hrdinu. Správný si ses takto stal, v životě si pak obstál.

 

2025

 

Ztráta

Když se ztratí pes, smutní celá ves. My se o něj bojíme, vůbec v noci nespíme. Hledáme ho zběsile, často také v přesile. Ve dne v noci pobíháme, málo se však dozvídáme. Tady byl a tady taky, o pohybu málo víme, příště ho my uhlídáme. Všude info dáváme, mnohde my se poptáme. Dejte vědět kde se toulá, ať se v dálku nezatoulá. Už ho vidí, zprávu píšou, nadšeni jsme velice, autem jedem pro něho, těžké je být bez něho. Domů my s ním jedeme, šťastní už teď budeme. Pozor dávat budeme, by se znovu neztratil, plot mi proto zvedneme.

Pomohlo to!

2025

2025

 

 

 

Přátelství

 

Dej mi ruku, povedu tě, tvým životem provedu tě. Dej mi tlapku, povedu tě, celým světem provedu tě. Do ruky ti srdce vložím, celé ti ho v tlapku složím. Partneři jsme nerozluční, na věky a navždy, mluvit o tom začni. Ve hvězdách je psáno, že je nám to dáno, a už hodně dávno.

 

Spoléhat se můžeš na mě, já na tebe, nejsi na dně. Tohle velké přátelství hodnota je největší, nad ním už nic výše není, to přec každý ví a zná, vyššího nic, nikdo, žádný nepozná. Važ si toho velice, ten kdo nemá nemá přítele, hůře si pak ustele. Spánek nemá v pohodě, blíží se pak k nehodě. Bez věrného kamaráda není život žádná sláva. Ty máš mě a já tebe, dva jsme na život, prožijem mi ho dobře, to já jistě vím, a tak krásně spím.

 

Den po dni a stále dál!

 

2025

 

Hledání

 

Hledám sebe, taky tebe. Hledám klíče, doklady, všechny svoje poklady. Na foto se tvoje dívám, já to všechno nepobírám. Hledám vztahy, kamarádství, lásku, přátelství, tužku, boty, to vše hledám, toho se já snad dohledám. Minulosti bylo dosti, hledám budoucnost, taky přítomnost. Minulost je v nenávratnu, budoucnost je před námi, přítomnost tu žijeme, tápeme v ní, tápeme. Vzpomínky mě dostihují, já si čistím mysl svou vzpomínkami za tebou. Mnoho psů mou myslí prošlo, lidí bezpočet, už jsou za námi, nové vjemy vyvstávají tady před námi. V budoucnost já zpříma hledím, bát se já jí nebudu, s tebou do ní čile vkráčím, válčím, válčím, s tebou po boku přidám do kroku. Pes je věrný naprosto, dívčina má taky, sleduj naše pokroky, žít mi chceme v štěstí, kráse, rychlými jdem kroky.

 

Až mi jednou zestárneme, hlava šediví, s dětmi mi si povíme, mnohé se snad dozvíme. Jak jsme žili celý život, jaký on byl svět, to vám budu, moji milí, rád já vyprávět.

 

2025

 

 

 

 

Kočky

 

Naše skvělé kočičky nejsou jako Lištičky. Kočka není pes, to ví každý přec.

 

Máme u nás kočky, bílé jsou jak vločky. Jednu černou kočičku, milou, krásnou holčičku. Tříbarevnou taky máme, radost nám to přináší, všemožné to obnáší. Šedivák je tady jeden, myšy honí kde jen může, nikdo jemu nepomůže. Všechny loví myšičky, pracovní jsou kočičky. V polích, lukách běhají, úlovky tu hledají. Loví myši, krtky taky, potkany i krysy zvládnou, to se potom neovládnou. Kavkazáky milují, celé dny je sledují. Tréninky psů pozorují, líbí se jim velice, šplhají jak opice. Na zdi přitom sedí, na pesany hledí. Přes den leží na sluníčku, vyhřejí si svou kůžičku. K večeru jdou na jídlo, dostanou pak masíčko, ať jim slouží zdravíčko.

 

Děkujeme, kočičko!

 

2025

 

V sadu

V sad si vlezl hríšně, zkusíš to i příště. Tedy možná, to se pozná, co teď víš, brzy se to, včas dozvíš.

Jabloň, hrušeň tady stojí, zralé plody ony mají. Ty však trháš třešínky, a nemyslíš na plínky. Potřebovat ty je budeš, bez nich v sad už ty nepudeš. Náhle kavkaz kde se vzal, potichu sem přispěchal. Na strom lezeš v rychlosti, nemyslíš ty na kosti. Třese stromem posedlý, na kterém seš usedlý. Padáš dolů jako švestka, on tě bere v klepeta, ruka se jen třepetá. Zlomená je velice, vypadá jak vidlice. Drží tebe za zlomenou, ty se chvěješ i v kolenou. Sadař rychle přibíhá, na tebe se podívá. Ty si dopad chudáčku, život máš teď na háčku. Ruku v sádru dostaneš, že tě čapl velký pes, směje se ti celá ves. Budeš ty řvát děsně, nemáš doma třešně. Z sadu kde jsi kradl, a nic neukradl. Nelze jít v sad příště, v sadu hlídá saň, pekelnou máš daň. Platíš ty ji o dost více, teď tam střeží pekelnice.

Hlídá to tam fena nyní, pes je u domu, oba střeží velice, odhánějí lupiče, a zloděje taky, nedělaj s tím fraky, ani potíže.

2025

 

Množitelé

 

Ten náš zlatý pes, v noci někam vlez, rodit bude dnes. Najít mi ho nemůžeme, jak si tedy pomůžeme? Ona je to březí fena, asi noru vyhrabala, by tam štěňda v klidku dala. Lajdáci jsme velicí, porodnici nemáme, přesto mi to zvládáme. Rychle fenu vyhrabeme, zuby ty nám ukazuje, práv svých se tak dožaduje. Kam ji dáme nevíme, budku radši stavíme, ať se klidně vyspíme. Svědomí nás netíží, pohroma se neblíží.

 

Nakonec však vylezla, štěňda v budku přenesla. Máma je to výborná, šťastní jsme my velice, nebolí už palice. Deset vrhů bude mít, více možná bude chtít. Desetkrát ji připustíme, penízky pak roztočíme. Ona bude ráda, hodně potom zdráva.

 

Štěnda rostou jako z vody, budou velicí, brzy budou nám i jiným trochu velící. Pán si pro ně přijede, ve výkup je odveze. Množíme my velice, peníze my potřebujem, ať se hodně napakujem. Pět litrů mi dostaneme, jedno štěně tolik stojí, svědomí to dobře hojí. Rychle všechno utratíme, v chlast mi všechno proměníme. Drogy možná taky dáme, ať se občas hezky máme. Dobře je nám velice, co na to však justice? To mi zatím nevíme, brzy se to dozvíme.

 

2025

 

 

 

Zítra máme obrany!

 

Dnes je pěkný pátek, pro někoho svátek. Ivana, Isidor, Platón slaví, pro ně je to svátek, dostávají dárek. Zítra je pak sobota, pro někoho svoboda, pro nás ale robota. Na obrany jedeme, brzy tam už budeme. Pořádá to naše Lištička, též Tomášova pejsků školička. Za sígra tu bude Hapka, známý to psů přísný taťka, na obranách ostrý lapka. Schová se on do sklepa, je to velký nezbeda. Je tu bordel pořádný, bezdomovců ráj řádný. Na kousání ringo máme, také kůži zetlelou, máme to i s kapelou. O rádio zakopávám, hezky já to tady dávám. Rádijko si k tomu pustím, koušu tvrdě, nerad pouštím. Ze sklepa jdem do sálu, potom také na půdičku, vyplašíme tam kočičku. Ta nás ale nebaví, lump to rychle napraví. Koušeme ho stále, tady, také v sále.

 

Obrany už končí, domů jedeme, je to jenom kousek, omrzá mi fousek. Z okna hlavu vystrkuji, nějak tak se ochlazuji. Rozpálen jsem z obran celičký, doma budu zase honit kočičky. Už se těším na Míčku, pochutná si na mlíčku. Cestou jsme ho koupili, bychom se jí líbili. Byla doma samotinká, to si potom sladce spinká. Už jsme doma, v pohodě, najím se a na kutě.

 

Dobrou!

 

2025

 

 

 

Vůdce smečky

 

Jsem já vůdce smečky, tohle vědí všecky. Je to těžký úděl, mám já větší příděl. Příděl masa větší mám, celý já ho spocívám. Poslouchat mě musí každý, když jsem vůdce, i ty začni. Zodpovědnost velkou mám, to vám tedy povídám, na vše se já podívám. Kontroluji co jen jde, vůbec nic mi neujde. Ty buď tady a ty tam, příkazy já rozdávám, všechno to tu ohlídám. Šéfem být je řehole, bolí z toho kebule. Když jsem malý já jen byl, hodně jsem se naučil, vůdcem jsem se vyučil, mnohé poté poučil. Pán je se mnou spokojen, na mě on je napojen, šéfovat chci celou zem.

 

V teritoriu já vládcem sem, plním si tak dětský sen, rozkazuju mnohé všem. Poslouhej mě pořádně, to já tobě radím, jinak budeš bit, to se rád já vsadím. Hodný buď a budu rád, můžeš být můj kamarád. Ochráním tě za to, víš, ať se vůbec nebojíš. Ty sám to prý nedovedeš, jinak si však pěkně vedeš. Kavkazáka doma máš, však ho dobře, dobře znáš. Co to všechno obnáší, slípka ti zas zanáší. Ohlídám i ji, vždyť jsem jako ty.

 

Jsem mocný pes kavkazský.

 

2025

Šťastný pes

Jsem já hodně šťastný pes, všude já jsem rychle vlez. Mazleníčko, to mám rád, také váleníčko, vyválím se celičký, budu krásně vonět, ty se budeš dívat jen, na výsledek čumět. Špinavý já budu úplně, věnuj se mi pak plně. Vyválel se, kde se dalo, co by se tak asi stalo.

V lese lítám ostošest, jsem já vskutku šťastný pes. Pána já mám hodně rád, šéf je to a kamarád. V teritotiu si ležím, hlídám hodně, ostře střežím. Procházky já nemám rád, cizí chce být kamarád. Mnoho papám masíčka, chci mít hodně zdravíčka. Na obrany chodím, pána s sebou vodím. Někdy trošku stopy? To si líbit dám, hledat budu v trávě já, na to se vás ptám. S fenkami já běhám stále, ve střehu jsem neustále.

Kavkazský jsem pes, to vám říkám dnes. Šťastný jsem já pes, to vám říkám přec.

2025

 

 

 

Bitka v hospůdce

 

Do hospůdky chodím rád, s mnohými jsem kamarád. Do hospody chodívám, s pánem já tu pobývám. S kamarády hovoří, jen tak spolu švitoří. V hospodě je občas sranda, je to tady samý fanda. Fandí se tu Slávii, někdy je to Sparta, je tu dobrá parta. Pod stolem já lehávám, pachy tady nasávám. Pána hlídám svého stále, trvale a neustále, ať už tady nebo v sále. Rvačka se tu strhává, to se občas stávává.

 

V hospodě je velká rvačka, je to pro mě jenom hračka. Štěkám hodně, hrůzu pouštím, ničeho se nedopouštím. Košíkem pár ran dám, ty já s chutí rozdávám. Po rvačce je v okamžiku, klid tu natává, pod stůl si zas zalezu, po tom na něj vylezu. To se nesmí, to já vím, ale já se nehanbím. Pivečko jim vyleju, hodně vodky rozleju. Abstinenti budou z nich, penízky už nemají, repete si nedají. Manželky mě pochválí, slávu moji mi schválí.

 

Druhý den pijí zas... :-)

 

2025

 

Až vyrostu

 

Říkala mi máma v chovce: Ty se hezky uč, až ty budeš velký, ty se pěkně tuž, pánu svému služ. Tak se snažím co jen můžu, ať pánovi pak pomůžu. Já se děsně těším, bude ze mě velký kluk, silný budu jako buk. Mámu já vždy poslouhám, radám jejím naslouchám. Chytrá ona převelice, dobře přelstí i lupiče.

 

Hodně toho znám, už přijíždí pán. Těším já se fakt velice, budu honit ty lupiče. Na klín si mě dal, přijel jen on sám, jeli my jsme v dál. Domů jedeme, už tam budeme. Děsně papám, rostu převelice, těším se já na lupiče. Teď se učím, učím, učím, spoustu věcí se doučím. Když pán v práci odchází, jsem já doma na stráži. Až sem šupák bude vtrhávat, kalhoty mu budu strhávat. Pokoušu mu zadnici, možná taky palici.

 

Jsem kavkazský pes, budím v lumpech děs.

 

2025

 

 

Výstaváček nebo pracáček?

 

(Věnováno jedné nejmenované paní)

 

Lump se v naší chýši vplazil, daleko se nedoplazil. K zemi já ho strhávám, reakce se obávám. Co má paní na to řekne, ten strach značný je tu ve mně. Já ho asi nezardousím, zlehka já ho jen přidusím. Ubrat kyslík potřeboval, příliš si tu prozpěvoval. O lehkosti zavraždit, o té dávno snil, starám já se, by se mu sen nikdy nesplnil. Bála ses mít pracáčka, nebezpečný že je on, pokousat on může, kdekoho přemůže. Obavy máš velice, co řekne ta justice.

 

Kup si radši výstaváčka, na šupáky kašle, rád je možná má, tak se povídá. Znásilní tě nebo zabijí, s jistotou tě velkou přebijí. Jistotu ty budeš mít z naší justice, neobviní tebe prý, zůstaň v panice. Vyber ty si zodpovědně, výstaváčka, pracáčka, co chceš radší mít, v bezpečí zda být.

 

Tak co uděláš?

 

2025

 

Láska. Co je láska?

 

Věrnost, co máš ke mně, věrnost, co je ve mně. Láska k muži, ženě, k dítěti, ke psu, kočce, k příteli. Srdce lásku zobrazí, červené má ten, kdo sdílí tvůj sen. Černé mají lumpové, to vždy vážně platí, na to se tě všichni, často, hodně také ptají.

 

Já kavkazský pes, poznám to i dnes. Kdo má rudé a kdo černé, to já vycítím, po čerňáku jdu, jak ho ucítím. Kdo má srdce červené, ze zlata ho má, hodný je a srdečný, lásku rozdává. Láska to je cit, nechci bez ní být. Kdo ji nezná a nepozná, to je chudáček, lituji ho velmi, strádá panáček. Hlídej srdce své, červené ho měj, máš se potom hej.

 

Tak jako já.

 

2025

 

 

 

 

Hodnota. Co je hodnota?

 

Hodnotný je pes, to ví každý přec. Hodnotný je muž, také žena samozřejmě, hodnotné je děťátko, také každé štěňátko. Srdce, duše, tlapka, ruka, hodnotné je celé tělo, zapít by to zřejmě chtělo. Hodnotné je zdravíčko, dej si menší kafíčko. Hodnotný je každý tvor, ať z nížiny je neb je z hor. Hodnotní jsou všichni lidé, a ne jejich výmysly, zlato, stříbro, peníze, tyto nesmysly. Hodnotný je kyslík, voda, ty až zmizí, vážně škoda. Hodnotná je tráva, vzduch, květinka, slunce, nebe, studna, louže, také pralinka.

 

Děkuj bohu, že tu jsou, že tu ještě pobudou. Ty se neper s nimi, miluj je a uctívej, v bohatství se nedívej.

 

2025

 

 

 

Šupák

Do vrat ty jsi vnikl, je to ocel, nikl. Do vrat ty si vešel, že jsi neodešel. Hlídá tady kavkazáček, běloučký je jak obláček, lítá tady rychle, vzal si na něj vidle. Vzal tě za ruku, překous do druhé, bolí to moc, hodně, vidíš pochodně. Jak tě všechno pálí, chtěl bys být ty v dáli. Že si dovnitř vlezl, a ne pryč odlezl. Bycha honit netřeba, jsi ty zlý to nezbeda. Doma si měl být nebo někde pít. Hloupé je to velice, jíst jsi mohl zajíce. V té hospodě za rohem, měl si to vzít ty hopem. Teď tu kňučíš převelice, lituješ své té palice. V kriminál tě dají, dobře tě už znají, stále se tě ptají. Krad si tu a také tam, všude kam se podívám. Přes desítku hodně to je, v kriminál máš kousek už, teď nevezmeš v ruku nůž. Už křičíš ty maličko, nejsi žádné zlatíčko. Kavkazák to dobře ví, on se k tobě připojí. Řvete oba velice, slyší celá ulice. Policajty zavolali, na tebe je povolali.

V krim tě vezou už, zoufalý seš muž. Ví se toto velice, kvoká to i slepice. Ta slepice za vraty, cos měl nechat být, svobodně pak žít. Chudák ty seš veliký, celičký seš rozbitý. Dobil tě on kavkaz věru, nepomyslel na tvou Věru. Dobil tě on kavkaz velmi, co jsi čekal ty od šelmy.

Rád buď, že si na světě, řekni mi to ve větě.

2025

 

 

Trezor

 

Jako trezor sloužím já, dej mi hlídat cokoli, v bezpečí to bude, až si ten lump nehorázný pro to drze pude. Nedám mu nic, to se neboj, v bezpečí vše máš, nejsem žádný sráč. Hlídám všechno, co ti patří, a co patří mě, nic se neboj, jistotu máš v mně. Kousnu já ho, to se svítit nedá, tlak se mi už zvedá. Pochválíš mě potom pěkně, odměnu mi dáš, vždyť se dobře znáš.

 

Zachránil jsem majetek ti, to se povídá, někdo tu zas hloupě, hloupě, blbě vyzvídá.

 

2025

 

 

 

Ninžátko

 

Jdeme s pánem lesem, všude my tu vlezem. Maličké jde s námi Ninžátko, hodně malé, milé štěňátko. Běhá divoce, už je v potoce. Daleko se vzdálí, vidím ho už v dáli. Člověk k němu cizí, nějaký se blíží, láká k sobě ho, i se rozhlíží. Čapnul ho a prchá lesem, běžím za ním, doháním ho ve vteřině, mlátím já ho velice, padá jemu čepice. Jsem já velká mlátička, nejsem žádná kočička. Maličkého rychle pustil, tak krádeže se nedopustil. Nechávám ho být, s maličkým chci žít.

 

Vyroste on kavkazáček, lumpům všem dá pak na fráček. Tak jako já.

 

2025

Máme rádi Lištičky!

Lišák v noci přichází, kolem tiše obchází. Lišče tady také máme, lišče zběsilé, lítá rychle, divoce, až nám padá čepice, pak se také osvěží v místním potoce.

Kdysi dávno, před lety, příšla liška s úlovkem, v tlamě ptáče nesla, naše štěně tríměsíční útočilo na ní, ona ptáče upustila, hnalo se pak za ní. Pelášila liška dál, doběhla až v blízký háj.

Stále lišky vídáme, dobrou noc tu dávají, v noci psům pak mávají. Mávají jim ocasem, krásný ocas mají, nádherný je velice, až se nám dech tají. Mrskají s ním velmi, jako správné šelmy. Jsou to šelmy psovité, v norách jsou pak ukryté. Hájeny jsou nově, když liščata v nich mají, rády to však tají.

Symbióza, láska platí, ať se drží, a ne ztratí.

2025

TBP. Chasan Parasič

Jednou ráno, raníčko, z práce jedu domů, u vrat je tu přivázán, kavkaz blízko stromů. Štěká na mě převelice, nemohu já do světnice. Velký on je velice, bolí z toho palice. Poradkyni chovu volám, říká ano, to je on, pesan silný jako hrom. On ho člověk prodává, na něj nestačí, celý svět se se mnou, naráz roztáčí. Jedem za ním v Prahu, tuze spěcháme, a tam se pak lehce, taky hádáme. Že nám prý psa prodá, tohle povídá, napravo či vlevo se on nedívá. Chasan on se jmenuje, stále štěká, útočí, každého prý zotročí. Zná ho celá ulice, zlý on je prý velice.

Odvázat ho ten pán přijel, v ruku mi ho dal, do auta pak rychle sedl a ujížděl v dál. Chasan tady zůstává, s námi žije tu, skvělý je to pes, hlídá celou ves, kdo by sem jen lez. Skáče hodně, košík narazí, pak se zamiluje, bude tu dál pro mě, vždycky na stráži.

Potomků měl fůru, dlouho potom žil, mnoho lásky rozdal, šťastný u nás byl.

Takhle to bylo.

2025

Vloupačka

Přivezli mi masíčko, v mrazák jsme ho dali, pak se s pánem milovaným na výšlap vydali. Těším se já velice, jak si budu doma zřát, vracíme se pomalu, nechceme se hnát. Doma je však vybíleno, všechno je to pryč, zlato, stříbro, masíčko, i zahradní rýč. Nasávám já pach, jsem já z toho paf, já ho znám, já mu dám. Kamera ho zachytila, obraz jeho představila, na něj jasně posvítila. Identikit dělají, mě se vůbec neptají. Domů jdeme večerem, někde si snad ustelem.

Ráno jdeme na procházku, potkáváme plavovlásku. Náhle kolem prochází, do domu pak zachází, poznávám ho, je to syčák, co tam u nás dělal fičák. Štěkám na něj zběsile, on se děsně lekl, mizí totálně, řvu já ještě hlasitěji, cítím to fakt fatálně. Pán mě drží silou veškerou, ať ho chytnou, potom sežerou. Policajty voláme, za ním se pak vydáme. Odvezli ho, syčáka, v kriminál ho dají, vloupaček má kupu, stále to však tají.

Masíčko lump sežrat nestihl.

2025

Trénink obran

Na obrany jedeme, brzy ráno vstaneme, včas tam jistě budeme. Do Dobříše jezdíme, taky v Rokycany, lumpy ty tam honíme. Z auta ven my vyskočíme, na lumpy si počkáme, brzy se my dočkáme. Je tu s námi Raideřík, Raideřík je kluk, silný jako buk. Potom také Uníček, vypadá jak koníček. Taky Lara, Laruška, odvážná to děvuška. Se mnou je tu Evička, s Larou její panička, jmenuje se Lenička.

Do budovy vcházíme, sklepem procházíme, čistíme to naprosto, v klidu odcházíme. Nikde žádný šupák, ani jiný zlosyn, jdeme tedy do patra, po hrozivých schodech, tam nás čeká On, je to prý pan "von". Ať "von" nebo ne, jedno mi je to, tady dělat nemá co, čistit to tu budu já, ať se se mnou rozhádá. Já ho potom čapnu, přímo za nohu, učiním tu řádnou, řádnou pohromu. Uličku pak děláme, já a další pesani, na lumpy se sápáme. Já jsem jako blesk, z dálky slyším třesk. Sklo tu praští, někdo na ně stoup, noha bolí, oči mu jdou v sloup. Ošetří ho v mžiku, ten zdravotník náš, co se pořád takhle hloupě dokola jen ptáš. Pokračujem dále, máme na mále. Trám tu někde spadl, těžce v zem dopadl. Jdeme rychle dál, někde je tu sál. V sále řádí lumpové tři, všude se tu perou, židle vzduchem lítají, zakročuji rychle, dělají, že v klidu snídají. Nabízí mi párek, aniž je dnes svátek. Od lumpů nic nežeru, jim se na to vy*eru. Klid, to tady nastává, já to tady vyřídil, poklid jsem tu zařídil. Tmavou chodbou jdeme dál, přepadení hrozí, štěkám hrozně, strop se možná zboří. Nezbořil se, jdeme dál, to jsem si já hodně přál. Lump nás náhle přepadá, ani chvilku neváhá, popadám ho za flígr, ke stěně ho nacpu, vítězím já překotně, díru v stěně zacpu. Končíme my úspěšně, domů jedeme, brzo, brzo, brzičko mi tam budeme.

A vyprávěl to doma všem.

2025

Péče

Uši, očka prohlídni mi, do tlamy též nahlídni mi. Jaké já mám zoubečky, čisté jako sklo, tak to by snad šlo. Do vany mě cpeš, vždyť dostaneš křeč. Jsem já chlapík hrdý, koupel to je potupa, v koupelně by vznikla po nás potopa. Kartáč v ruku svou jen vem, pod náma je suchá zem. Žádná voda vodička, ani malá kapička, myj si radši koníčka. Ten má vodu rád, nebudeš ho štvát. Kartáčuj mě odspoda, to mám já fakt rád, bříško ti pak ukážu, přátelství tím prokážu. Hřebelcuj můj hřbet, snad skončíme hned. Očkování zkontroluj, zda očkován jsem, mohu pak jít ven. Moje zdraví chráněno, tvoje rovněž, též, lumpové se nenakazí, až je čapnu, běž. Běž s kartáčem pryč, musím hlídat konečně, na lumpa si počíhám, ať to nějak já stíhám.

A stihl to, kavkazáček.

2025

Se psy v parku

V park my jdeme s pesany, ihned po ránu, doufáme tu v krásnou, milou lehárnu. Kočky si tu šplhají, na nás se jen dívají. Všude ptáčci zpívají, často se prý hádají.

S námi jde i Amina, cpe se mi tu do klína. Je to malé štěňátko, chová se jak děťátko. Je tu s námi Puňťa, je to trochu ťuňťa. Tlapku si tu čistí, odpočívá v listí. Potom také Boreček, skvělý on je tvoreček. Alma říká posté, jak je všechno prosté, tráva jak tu roste. Alík všude pobíhá, ráno nikdy nesnídá. Sedneme si na lavičku, dáme si tu i kávičku. Poledne se blíží, starci se tu plíží. S holemi jdou kolem, také s chodítkem, naši psi tu zápolí právě s vodítkem. Běhat chtějí navolno, tady nesmějí, tomu se tu ptáčkové jenom zasmějí. Kolem děti pobíhají, na nás se jen podívají. Taky jedou na kole, zřejmě jsou už po škole.

Odpoledne přichází, milenci se tu schází. Pršet počíná, jdeme z parku, další šichta pro nás začíná.

2025

 

Socializační trénink v ZOO

 

Do Prahy my jedeme, v ZOO se tam sejdeme. S kamarády dalšími, naši psi se těší, stále něco řeší.

 

Vidíme tu zebry s pruhy a žirafy s krky, Asta štěká na koně, schovat se chce prý za ně. Orli tady láteří, díváme se na ně, hledáme pak laně. Tele se tu zatoulalo, od mámy se vzdalovalo. Divé kočky, tygry vidíme, snad se ještě někdy v klidu, hezky vyspíme. Vlčí štěně pláče, na mámu pak skáče. Lišky se tu proplétají, čumí potají, vždyť nás vůbec, vůbec neznají. Medvědi tu také žijí, potichu teď vodu pijí. Lenochodi spějí, potom zase jedí. Ušatí psi skákají, ocasem nám mávají. Opička jde blíže, tlapku si tu líže. Baryk ten se drbe, blešku chytil, prtě. Dikobraza vidíme, malinko se stydíme, že se jeho bojíme. A lev tady na slunci, vyhřeje si kožíšek, hledá pak svůj pelíšek. Kouká na nás jako král, nedávno si ještě hrál. Plazy rádi nemáme, na ně se jen zeptáme. Husy, kachny koupají se, v bazénku se cachtají, v peří špínu hledají, labutě jdou na kutě. Velbloudi se chechtají, jak pesani chlemtají, vodu, vodu, vodičku, že nemají skleničku. Těžce se pak hýbají, když hrby své zdíhají. Sloni, ti jsou obrovští, ušima tu mávají, mouchám zprávy dávají. Hrošíci se milují, do skrytu se stěhují. Jeleni tu troubí, nejsou vůbec hloupí, ani nijak skoupí. Všude jsou tu opice, hulákají nejvíce. Díváme se na šimpanze, jak si tady cvičí, vůkol vítr fičí. Gorily nás pomlouvají, sami se pak namlouvají. Nadutá je nejvíce, ta prostřední opice. Jsou tu také hrdličky, dívají se hezoučce na nás lidičky.

 

Domů jedem k večeru, šťastní velice, v tréninku jsme uspěli, řekla opice.

 

2025

 

Dva pijáci

My se často pohádáme, hladinku když správnou máme. Do teďka jsem tobě věřil, táto, to ty dobře víš, a ty zatím pivečko mi tu upíjíš. Tak se tady domlouváme, vybílit jdem celičký, pivní to sklad teplický. Alarm a psa nemají tam, to já dobře vím, ve snu se mi asi zdálo, rád já často sním.

Uvnitř my jsme, připravujem lup ten svůj, když tu tiše vkrádá se sem, kavkazáček, není vůbec můj. Nevidím ho, nehlučí, za krkem mi zčista jasna podivně jen zaskučí. Skáče rychle, popadá mě, krk už svírá můj, vzpomínám si, jak jsem kdysi prvně kydal smrdutý to hnůj. Vidle jsem si v nohu zapích, řval jsem velice, jeho zuby pronikají do krku, též zadnice. Táta basu popadá, na psa útočí, pes mě pustí, taťku v mžiku, rychle zotročí.

Pes nás hlídá převelice, s námi tráví čas, a už hlídač se sem vydal, spatřuje tu nás. Policajti, ti už jedou, zdáli houkají, dočkáme se, vidíme už, do aut nás jak soukají. Policajti jedou, nás dva vezou s sebou, v kriminál nás dají, poté se jen ptají.

A to byl konec naší svobody.

2025

 

Běžný den u Lištiček

 

Ráno, ráno, raníčko, dřív než vyjde sluníčko, dám si dobré kafíčko. Noční stráž já zavírám, lehce se tu usmívám. Čertisko je mokré celé, neschová se, a to leje. Beretta mi povídala, že hlídala skvěle, k večeři chce sledě. Sniper na mě křičí, že dnes vítr fičí. Deanna žaluje, že ji Winner bil, o tom dávno snil.

 

Běhá další skupinka, s vůdčí fenou Aminka. Pak se teprv nasnídáme, dobrého my mnoho máme. Štěňátka si baští, dneska mají kaši. Kaši s masíčkem, játry, srdíčkem. Potom jdeme trénovat, cvičit, cvičíme, všechny chyby zjistíme. Na FB se podíváme, novinky tam vždy vídáme. Do mailu my chodíme, zprávy tam my vidíme. Oběd ten si potom dáme, o všem možném povídáme. Telefonáty pak máme, s cizími si pokecáme. Otázky jen frčí, zpomaluji maličko, chráním svoje zdravíčko. Další trénink čeká nás, nemáme mi apanáž. K večeru čas dostává se, krmení nás čeká, mnohý z nás už heká. Krmíme a krmíme, přes den taky fotíme, skoro vůbec nespíme.

 

A tak to jde den po dni.

 

2025

 

 

 

Požár

 

Má panenko, hoří v dáli, co bychom tu takhle stáli. Hoří celý dům, také velký dvůr.

 

V domě malé dítě brečí, od sousedů Baryk běží, zachránit ho může stěží. V dům se Baryk prodírá, dobře se mu nedýchá. Dítě bere v zuby rychle, čas už nijak nezbývá, kdo tu právě pobývá. Dítě už je venku, Baryk spěchá znovu v dům, štěně nese v tlamě ven, skutečnost je, a ne sen. Běží Baryk do stáje, koně odváže, vyvádí ho ven, skutečnost to prostá, žádný zvláštní sen.

 

Hasiči už jedou, z dáli spěchají, Baryk leží, on je uštvaný. Zachránil on každičkého živáčka, z dáli slyšet zpívat zpěváčka. Tady pusto, děsně ošklivo, z jara bude nutno zasít osivo. Aby se tu zelenalo a dům nový stál, o to usilujte, pak to půjde dál. Pojišťovna peníze dá, dům se nový postaví, všichni tady rádi budou, to se cizí nedoví.

 

A život půjde dál.

 

2025

 

 

 

Tři zloději

 

Hlídá tady velký pes, rychle dovnitř tedy vlez. Připraven je za vraty, číhá tady na vrahy, na zloděje taky. My jsme tři a on je jeden, zvládneme to, rychle jedem. Skočím tady a ty tam, já mu potom zamávám. Vycenil však na nás chrup, hodně taky řval, mizíme tak v dál, on se nám pak smál.

 

A tak se nestalo nic.

 

2025

 

Lupič

(Inspirováno skutečnou událostí)

Davem jdeme s paní, jdu já kousek za ní. Davem mi se prodíráme, málo místa tady máme. Náhle je tu lump, paní batoh strhává, ani chvíli neváhá. Běží, běží v dál, já se za ním dal. Doháním ho v parku, on se velmi lekl, na zem rychle klekl. Už jsem u něho, košíkem ho biju, křičí děsně, z plna hrdla úpí, v uších zaléhá, nepustím ho zmrda, ať si naříká. Přerazím mu nos, jeho je to kost.

Policajti jedou, zdáli houká vrz, nos má rozsekaný, vidím přes něj skrz. Volají mu rychle záchranku, dělat budu vždycky dál paní ochranku.

Jsem kavkazský pes, vzbuzuju já děs.

2025

Pracák a povely

Sedni, lehni, vstaň, já jsem ta tvá saň. Ke mně, ke mně, přivolání, běžím velmi rád, jsem tvůj kamarád. K noze, k noze, ty můj bože, to já též rád udělám, co já s tebou tady rychle, jenom nadělám. Přines aport a štěkání, to já nemám rád, to bys měl ty ale přeci, dávno sám už znát. Odložení na místě, odpočinu sobě, ty si zatím vyřídíš, všechno co chceš nutně. Odložení za pochodu, co ty vymýšlíš, radši k tomu oči zavřu, zvládnu to pak spíš. Přes překážku skočím já, kladinu dám taky, šťasten buď, že nedělám s tím vůbec žádné fraky. Stopa, stopa, stopička, to mám vážně rád, na konci pak masíčka budu s chutí žrát.

Na revír já nepůjdu, plenty obíhat, kdo to viděl, pane bože, blbě se tak rozbíhat. Revír, revír nedělám, v plenty běhat nebudu, dělal bych ti jenom, jenom, převelikou ostudu. Rozhodčího v dáli vidím, běžím k němu rovnou, štěkám na něho, vedle další těsně stojí, nepřátelé oba jsou, doufám, doufám převelice, že se nepohnou. Kousnout bych je potom musel, to že nesmím vím, kavkazský jsem já pes přece, já se nebojím. Drž ho, drž ho, to rád provedu, dohoním ho jistojistě, toho nezbedu. Protiútok, protiútok, legrácka je pro mě, vždyť znáš dobře, to co dřímá, dřímá tajně ve mně.

Zkoušky dělat nemohu, spočítej si body, kavkazák jsem chrabrý, k praxi stvořený, pro ty vaše volovinky, nebyl já jsem tvořený. Jenom toto, nic jiného, po mně ty jen chtěj, uvidíš ty, hodně rychle, jak nám bude hej.

2025

2025

 

Zloději v autobazaru

(Inspirováno skutečnou událostí)

 

Jednou, v pátek večer, lumpové se v autobazar vloupali. Pes tu žádný nehlídá, mylně sobě mysleli, z omylu je vyvedli dva kavkazi rozverní.

 

Vzbudilo je světýlko, světlo z baterky, vyrazili prověřit, co že kde se děje, už je zase někdo tu, nekonečně se*e. Z dáli lumpi vidí je, jak se řítí na ně, vyskočili na dodávku, by se skryli před nimi, kavkazi se zastavili a hodně se pobavili. Lapili se sami, bez práce, pak že zdarma nejsou, nejsou koláče!

 

Lapkové pak na střeše celé dva dny žili, kavkazi je pod nima pilně střežili. Střídali se na stráži, když jeden baštit šel, druhý zas na stráži lapky ostře zřel. Pak když bylo pondělí, pán v autobazar šel, policajty volal, kavkazům pěl chválu, provolával slávu. Stali se z nich hrdinové, to si zasloužili, když ty lumpy takhle krásně, rychle obsloužili.

 

Přesně tak se to stalo.

 

2025

 

 

Kavkazský ochránce
(Inspirováno skutečnou událostí, kterou zažila majitelka Lištičky.)

Když jdeš večer krajinou, se svou paní jedinou, o Amině sníš, nevěrný jsi spíš. Na volno tě pustila, by myšlenky si třídila. Kopcem jdete, potom lesem, čucháš kolem, kvítí vůkol kvete. Pod kopcem je domeček, za ním zase kopeček. Tam se sígr v křoví skrývá, na svou oběť připravuje, pes si zatím v dáli hraje.

Náhle slyšíš paní křik, jak raněné šelmy vzlyk. Běžíš honem, co ti nohy stačí, na krk lumpa skáčeš zezadu, popadáš ho rychle, silně, přesně za hlavu. Padá syčák, padá paní, stojíš pevně, jistě za ní. Chrup lumpovi ukazuješ, že si vítěz dokazuješ. Těžce on se zdvih, z plna hrdla křičí, vůkol vítr fičí. Přirazíš ho ke stromu, v šachu držíš ho, a on brečí převelice, krev si stírá z té palice. Paní volá policajty, v mžiku přijíždí, chválí tebe, ty hrdino, kdo se přiblíží.

Domů potom jdete lesem, u nohy své paní jdeš, bezpečno je v širém kraji, když je tu tvůj pes.

Takhle to bylo...

2025

Nedobrý manžel

(Inspirováno skutečnou událostí, která se stala majitelům Lištičky.)

 

Běž kavkazi běž, rychlý ty jsi pes. Tvoje paní v nebezpečí se tu ocitla, ať ji někdo, pane bože, dobře ohlídá.

 

Nebij pane ženu svou, to ti radíme, kavkaze máš totiž v svojí rodině. Násilí on netrpí, pokouše tě za chvíli. Ženy, ty se hýčkají, psi je milují, na bijce jich v noci, v den, stále číhají. Manželky se nebijí, ty se milují, strážce mají výborné, ať se nebojí.

 

V nemocnici potom skončíš potrhán, s úctou ber, že nejsi roztrhán. Psa si potom vážit budeš, k partnerce se krásně chovat, kytky pro ni občas trhat. Manželství ti setmelí, svazek váš pak posvětí.

 

Chovatelce děkovali, že také psy má, partnerství že utužují, to se mi snad zdá.

 

A to se vážně stalo...

 

2025

 

Ves

Z dávných psů by nikdo dnes, nepoznal svou milou ves.

Když hlučného psa máš, nebo kohouta, nikdy nevíš, zda zlo rozpoutá. Psi si volně běhali, na tebe vždy štěkali. Husy tebe honily, děsně kejhaly, utíkal si, bál ses, by tě dohnaly. Autům objezd postavili, by je trochu zpomalili. Cizí lidé tady jsou, nevěříš jim, achych jou. Neznáš svého souseda, kdysi to tvůj kámoš byl, vždy tebe pak pochopil. Hospůdek tu více bylo, domů se pak nechodilo. Kdysi lidí sto tu žilo, dnes jich kvantum přistavilo.

Taká je dnes ves, tak to štěkal pes.

2025

Kavkazský zachránce

(Insprováno skutečnou událostí.)

K vodě půjdem dnes, já, ty a muj pes. Baryk vodu nemá rád, na souši si leh, já si tady plavu, slyším jeho dech.

Adélka se batolí, v písku sobě hraje, v nestřeženém okamžiku ve vodě tu plave. Neumí to pěkně, potápí se hned, na břehu se Baryk zvedá, kdo by to byl řek. Ve vodu se vrhá, Adélku pak strká, rovnou ke břehu. V košilku ji chytí, tahá nahoru, nohama pak hledá svoji oporu. V hloubce je však, plave ku břehu, malou v tlamě, nese nezbedu.

Na břehu jsou oba, šťasten zůstáváš, vědomi si si, hrdinu tu máš. Domů jdete potom, a ty vyprávíš, jak sám příště tu svou holku z vody zachráníš. Styď se prosím, psovi hold máš vzdát, a ne sám se tady jenom holedbat.

2025

 

Pes nad alarm

(Inspirováno skutečným zážitkem majitele 2 Lištiček.)

 

Bydlíš tady s kavkazáky, chráněn zůstáváš. V noci štěkot jako hrom, běžíš ty ven, je to schon. U sousedů klid, tak jak to má být. Spát jdeš potom, dotaz zůstává, co se v noci kde se dělo, otázka je tvá.

 

Obsousedi vyloupení, kavkazáci rozzuření. Lumpové se do objektu vloupali, škodu velkou tam pak páchali. Neměli psa strážícího, ztrátu mají velikou, všichni chápou, že zaspali dobu strašlivou. Alarm nic ti neohlídá, jenom hlučí, skučí, pípá.

 

U nich nyní běhá pes, pro každého lumpsa stres. Do objektu vlez, pohoní tě určo jistě kavkazský zlý pes. A tak to je...

 

2025

 

Smrt lumpa
(Inspirováno skutečnou událostí z nedávných let, která se stala na Plzeňsku.)

Chatka v lese pěkná je, lapky se to netýká, když se křovím prodírá. Zezadu to pěkně vezme, přes plot přehoupne se, je to lump již protřelý, v kriminálu byl, spostu let tam žil. V ruce zbraň má, nehledí, že tu s prckem bydlejí. Tři lidé, samota a vlez, nikde žádný pes.

Oknem do pokoje vrazí, táta ku zbrani se plazí. Pušku bere do ruky, střílí jistojistě, lump padá, umřel na místě. Soud se vleče, nikdo jemu neuteče. Vyhrává ho táta, je to velká sláva.

Když by psa však měli, hlavně kavkazského, jisti by si mohli být, ochrání je rychle, stejně jako šíp. Štěká zdáli, jak se ten lump blíží, zasahuje rovnou, i pak ublíží. Když se lapka dovnitř vláme, s lupem pospíchá, kavkazský pes ho tam mile, něžně uvítá. Hotovo je v mžiku, soudu netřeba, v jednom okamžiku vyřešil to za vás, ten pes nezbeda.

2025

Zlý pán

Když se ke mně blbě chováš, nemám už tě rád, nejsi kamarád. Sežeru tě jistě časem, jistý si tím buď, sám sebe pak suď. Hodný na mě buď raději, to ti radím rád, buď fakt vážně, opravdově, dobý kamarád.

Nebij ty mě, špatně skončíš, pokoušu tě, jinak nemohu, popadnu tě rovnou, rychle, pevně za nohu. Ty když spatříš kavkazáka, ty se jenom třes, ať tě vezme ďábel, věz. Litovat pak budeš velmi, lítost přichází, když tvůj vlastní pes ti odchází. Pána najdu sobě jiného, milovat mě bude velmi, za lásku bych život dal, s tímto budu natrvalo, půjdu rád s ním dál.

Ahoj tedy, fajn se měj, mě už bude jenom hej. Tobě stýskat bude se, to ti vážně přeju, já na tebe se*u. Dej mi pokoj, sám se střež, ať tě bere děs i běs.

2025

 

 

Od štěňátka dál

 

Když si vezeš štěňátko, malé, rozmilé, představy máš nádherné, velmi spanilé. Domů si ho dáš, a moc rád ho máš. Vychovávat ty ho chceš, vždyť je to tvůj super pes.

 

On je malý a už chrabrý. Učíš sedni, lehni, vstaň, dej si pohov, je to saň. Zatím tyran maličký, roste, roste zlatičký. Říká tobě kavkazáček, za rohem je malý plácek, tam mě hezky cvič, vem s sebou i míč. Hrát si budu hodně moc, a to hlavně pro radost. Lítat budu za míčem, brzy půjdu spát, taky budu žrát. Až se vyspím, plný sil, zotročím tě, jsem tvůj syn. Tyránkem já jsem, to je ten můj sen. Kousat tebe budu, dokud tedy mohu. Vychovej mě prosím něžně, velký už chci být, spolu s tebou žít. Na cvičák mě vem, kousat učit budu se, tomu jsem moc rád, naučíš mě stopovat, cizí lidi znát. Třes se lumpe, třes, já jsem ten zlý pes. Poznám lumpa od dobráka, učili mě to máma, táta.

 

Brzy budu tvůj ochránce, nebudu si hrát, vážně chci vše brát. Vyrostu a velký budu, těš se velice, chránit tebe silně budu, líp než justice.

 

2025

 

 

Takhle to začalo

 

Kdysi dávno vlkem byl, v temném lese v klidu žil, z tmavé tůňky vodu pil. Kdysi dávno s vlky žil, všude běhal, silně vyl. Na horách i ve stepi, na lumpy též natrefil. Střežil hodně, málo spal, mnoho lumpů potrhal. Honil se i za zvěří, hodně lidí nevěří. Srny strhl, hodně žral, i zajíce roztrhal. Masa spousta, kostí dost, sledoval ho z křoví kos.

 

Také lidé koukali, mysleli a zkoumali. Říkali si, chrabrý je, vytrvalý pracák, zdatný z něho může být, hodně dobrý pasák. On si říkal, u člověka dobře bude, souznít budu s ním, masíčko pak papat budu, ať se nehoním. Ovce, kozy hlídat budu, také obydlí, na člověka pozor dávat, než se zabydlí. Rozhod jsem se takto žít, s člověkem se dobře mít.

 

A tak to tenkrát začalo...

 

2025

 

 

Pracáček, sporťáček

 

Zatím co ty spíš, o mně si jen sníš, hlídám naše místo věrně, co ty o tom víš. Auto hlídím, tebe taky, když ty sladce spíš, mám já s tebou kříž. Střežím stádo, vězně, firmu, tebe taky, nespím nikdy. Já, ochránce všeho tvého, věrně a vždy ku pomoci, připraven a ve střehu, lumpy honím, stále hlídám, všechno k tvému prospěchu.

 

Lumpů já mám dost, nejsou pro radost. Kousat mohu na cvičáku, to mi štěstí donáší, naživo se hůře kouše, rozkol to jen přináší.

 

Já, tvůj chrabrý pes kavkazský...

 

2025

 

 

Bodyguard

 

Chodím s tebou po městě, cítím se jak ve vestě. Střežím silně tělo tvé, bodygard je jméno mé. Lidé ať se vyhnou tobě, obejdou tě obloukem, stojím pilně při tě věčně, tělo tvé je jako mé. Aby ti nic nedělali, nijak tobě neškodili, to je úkol můj, věrně jsem já tvůj.

 

Potom jdeme do kavárny, také do klubu, u tebe já věrně ležím, suprově tě stále střežím. Když dojdeme na hřiště, v závětří tu čekám na tě, až dohraješ s míčem, na zahradě střežím tě, až tu skončíš s rýčem. Do hospůdky večer zajdem, pivko jedno schválím ti, zatím si tu popovídám s pejskem malým od Zity. Domů potom pojedem, autobusem zajedem, ty jdeš potom spát, já pak budu žrát. Masíčko si dám, a půjdeme spát. V noci spánek tvůj já hlídám, bát se nemusíš, ráno ty pak rovnou krásně, lehce vyskočíš.

 

Na procházku parkem půjdem, kočky proženu, ty si zatím sám už najdeš vnadnou stařenu. Líbí se mi, baba jedna, ti ji schvaluji, půjdem potom zas do města, tentokrát mi tři. Snídani si někde dáme, to se hodně dobře máme. Já, my tři...

 

2025

 

 

 

Výstaváček

2025

2025

Sen

K večeru jdu spát, sen si nechám zdát.

Auto jsem si zastavil, kavkazi v něm seděli. V Prahu jedou říkali, potom mi jen spílali. Že jsem velký ubožák, když jdu na stop jen tak sám. Nebezpečí že mi hrozí, nikdy nevíš, kdo tě vozí, odhadneš to nejspíš stěží.

Poučení z toho plyne, do aut cizích nesedaj, dej nám vědět, to nám dej. Do Prahy tě dovezem, na tréninky zavezem. Cvičit potom budeš s námi, bránit se tak naučíš, v cizí auto naskočíš. V bezpečí pak budeš vždycky, také v našem objetí, pánem naším budeš dále, to všechno tě potrefí.

Ráno budiž hodně rychle, sen už nechci snít, mohli by mě také možná v noci někde sníst. Ráno přišlo hodně rychle, oči otvírám, kavkaz spinká vedle v křesle, to si líbit dám. Na noc další už se těším, o psech zdát si nechávám, jsou tak skvělí, bože bože, já je dobře znám.

2025

Pohoda, Klid a lump

K chalupě se zlosyn blíží, z kukly černé oči vzhlíží, lesem, křovím se pak plíží. Majetek prý v domě leží, ukradne ho možná-stěží? O pohodě, klidu slyšel, obávat se netřeba. Šikovně se k domu dostal, ohlíží se nezbeda.

Za domem si povídají ukrytí dva kavkazi. Copak asi uděláme, až se ten zmrd připlazí? Jeden zleva, druhý zprava, sevřeme ho do kleští, jako pouta nasazená, co hezkého nic nevěští. Pohoda, Klid připraveni, na šlápnutí jediné, vystřelí jak šípy z luku a grázla tak sestřelí. Lump se v slzách, prachu válí, pláče jako nemluvně, Pohoda, Klid jeho střeží, a tváří se nevrle.

Když čas v noc se přiblíží, Franta domů se plíží. Něco čuje, lišák jeden, nevítá ho ani chlup. Za tím bude čertovina, zjistím to však coby dup. Za břicho se popadá, smích se lepí na paty, policajty rovnou volá. Kavkazáky objímá, s policisty povídá. Pohoda a Klid, jistota je jasná, do světa jde hlásná. Slavní se pak stali, Pohoda a Klid. Říct jde něco víc?

2025

K Valentýnu jsem dostala od Shorada a Siegera slunečnici. A básničku. Děkuji moc.

Slunečnice každý den, otáčí se za sluncem. K Valentýnu Ti ji dáme, spoustu lásky od nás ber. Tvoji věrní, milovaní, na Tebe vždy myslíme, zbožňujem Tě, naše Evo, kytky Tobě nosíme.

2025

 

Požádali jsme AI o báseň o kavkazáčkovi a toto je okamžitý výsledek. Dostali jsme dokonce dvě verze, zde je první z nich, ta značně vydařenější:

 

Kavkazský obr

 

Srst jak mrak, oči plné moudrosti.

Strážce věrný, silný jako skála.

V horách Kavkazu zrodil se.

Dnes hlídá dům, ať se děje co se.

Svalnatý krk, krok jako ze zvonu.

Hlídá stáda, chrání každého,

srdce má veliké, věrnost neotřesitelná.

Je to síla, neporazitelná.

Ačkoli působí hrozivě,

uvnitř je něžný, citlivý.

S rodinou laskavý, s cizími opatrný,

kavkazský ovčák, pes neobyčejný.

 

AI, 2025

 

 

Když by šel vrátit čas...

Když by šel vrátit čas, stál bych tu jako dnes, po boku pes i rodná ves. Přátelů kolem chumel, psů ještě víc, klid, vánek, srdce spíš.

Když by šel vrátit čas, nic nechtěl bych zpět vzít, vše bylo by jak dřív. Slzy, smích, prožitky, o všem chtěl bych Ti říct. Když by se vrátil čas, polibky chtěl bych rozdávat, na dlaně srdce dát. Do polí se psem vyběhnout, rosou se jen tak proběhnout, ve vodě zlehka dovádět.

Když by se vrátil čas, vzpomínky v sobě zachovat, těžkou si hlavu nedělat. Milovat, zhurta a zběsile, lidi, psi, zvířata, se srdcem na dlani být taká osoba. Války a hněvy zastavit, na oře svého naskočit, v sluneční záři jet dál a dál, ke štěstí všechny směřovat, o to bych vážně stál.

Když by se vrátil čas, tátu a mámu zachovat. To všechno bych si přál, moc rád...

2025

Až na vrcholky hor se se psem jednou navrátím...

Až na vrcholky hor šel se svým psem, jen on, jen on, dávno se zdá. Desítky let, století, věk, on šel sám se svým psem, pes jeho ved. Až na vrcholky hor, kde měsíc ve dne spí, slunce se schová chvílemi.

Až na vrcholky hor, volán vytím vlků, šel sám a pes jeho ved. Do lůna vlčí smečky, na její střed, pes jeho ved. Do lůna vlčí smečky, v níž nemůžeš spát, šel pes, i v bezpečí pán. Kavkazský pes ho ved, silný a mocný, rozhodnut s vlky vše snést.

Když měsíc za hory zašel a spal, kavkazský pes s vlky si hrál. Sedí muž na hoře, nad hlavou nebe, slunce ho zahřívá vstoje i vsedě. Silný vzduch v okolí, všude vše kvete, sleduje smečku, jak ta si vede. Kavkazský pes vůdcem se stal, zůstává, nechce už dál.

Člověk to nechápe, rád by už vstal, nemůže ale nekoukat dál. Nádheru zvířat miluje, malinko se však strachuje. O život svůj i život psa, nezná ten vlčí háj. Když slunce zapadá, i psa už napadá, že dole v údolí je jiný ráj. Vždy miska s masíčkem, netřeba se prát, stačí jen v pohodě a klidně žrát. Svoluje k návratu z vrcholků hor, muž šťasten souhlasí a oba odchází.

Vzpomínky zůstanou, vrcholky hor lákají dál, kdo jednou zakusil, chce jít hned v dál.

Až na vrcholky hor se jednou navrátím. Já a můj pes...

2025