Růstová aktivita tkáně

Podrobnosti

Zobrazeno: 4462

Pro celkové posouzení stavu kosterní soustavy mladého rychle rostoucího psa, zejména velkého nebo obřího plemene, se často používá laboratorní vyšetření krve zaměřené na stanovení hladiny vápníku a fosforu a jejich vzájemného poměru a na stanovení hladiny enzymu zvaného alkalická fosfatáza (ALP).

Normální hodnota hladiny vápníku v krevní plazmě se nazývá kalcémie. Její výraznější výkyvy směrem dolů (tj. nízké hodnoty vápníku) se nazývají hypokalcémie, výraznější výkyvy směrem nahoru (tj. zvýšené hodnoty vápníku) se nazývají hyperkalcémle.
Hladinu vápníku v krevní plazmě regulují dva hormony - parathormon produkovaný parathyreoideou (přištítnými tělísky) a kalcitonin vylučovaný C-buňkami (parafolikulárními buňkami) thyreoidey (štítné žlázy).
Klesá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování parathormonu (a tlumí se produkce kalcitoninu). Parathromon zvyšuje v ledvinách zpětnou resorpci vápníku a uvolňuje Ca2+ z kostí. Stoupá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování kalcitoninu (a tlumí se produkce parathormonu). Kalcitonin tlumí uvolňování Ca2+ z kostí a snižuje zpětnou resorpci Ca2+ v ledvinách.
Tímto mechanismem je hladina vápníku v plasmě udržována v určitých fyziologických mezích (kalciumhomeostáze).

Z uvedeného plyne první důležitý závěr:
Laboratorně zjištěná hodnota hladiny vápníku vypovídá o momentálním stavu v okamžiku odběru krve. Nic víc. Je to tedy více méně náhodný výsledek, z něhož nelze vyvozovat žádné dalekosáhlé závěry. Působením parathormonu a kalcitoninu se hladina vápníku v krvi neustále mění.

Parathormon a kalcitonin nejsou jediné hormony ovlivňující stav, růst a vývoj kostí. Délku doby fungování epifyzárních chrupavek, které zabezpečují růst dlouhých kostí do délky (jsou to "chrupavčité destičky" různé síly "vložené" mezi střední rourovitou část kosti, diafýzu, a její koncové části, epifýzy, uzpůsobené k artikulaci se sousedními kostmi) ovlivňuje růstový hormon z hypofízy somatotrooin, který působí na celkový růst jedince, a pohlavní hormon, které mají komplexní účinek na kosti a fungují jako stimulátory osteogeneze tím, že ovlivňují dobu vzniku i vývoj osifikačních center.
Kostní tkáň zpevňují nerostné látky, které se v ní ukládají (především trikalciumfosfát, základ hydroxy/I/apatitu). Tento proces se nazývá vápenatění (kalcifikace) a probíhá jako ukládání hydroxy/1/apatitových mikrokrystalů kolem kolagenních fibril v mezibuněčné hmotě (nestrukturované matrix) kosti. Indukují jej zde přítomné glykoproteiny, zejména osteonektin, který vykazuje velkou afinitu k vápníku.
Aby vůbec mohlo dojít k ukládání hydroxy/l/apatitu, musí v kostní tkáni nejprve vzniknout trikalciumfosfát ("třívápenatá" sůl kyseliny fosforečné). Vznik této soli je podmíněn:
(1.) schopností kostních buněk (osteoblastů) koncentrovat vápenaté ionty v intracytoplasmatických váčcích a uvolňovat je v případě potřeby do extracelulárního prostředí a
(2.) činností osteoblasty produkované alkalické fosfatázy (ALP) která katalyzuie hydrolýzu fosfátových esterů z krve, čímž stoupá v okolí kostních buněk koncentrace fosforečnanových (fosfátových) iontů
Trikalciumfosfát (základ hydroxy/I/apatitu) precipituje (vysráží se, krystalizuje) z roztoku v základní hmotě kosti při určitém součinu koncentrací vápenatých iontů (Ca2+) a fosforečnanových (fosfátových) iontů (PO4 3-), zvaném součin solubility.

Z uvedeného plyne druhý důležitý závěr:
Posuzování růstové aktivity kostí (kostní tkáuě) podle hladiny ALP (alkalické fosfatázy) v krevním séru je problematické. Tento enzym růst kostí v pravém slova smyslu neovlivňuje, ovlivňuje pouze jejjch kalcifikaci, vápenatění. Jeho hladina v séru proto nevypovídá nic o růstové aktivitě kostní tkáně, může nanejvýš vypovídat o intenzitě její kalcifiace, ale také nemusí!
Problém je totiž v tom, že laboratorně stanovená hodnota hladiny ALP je obtížně (nejednoznačně) interpretovatelná:

1. Existují celkem 3 izoenrymy ALP - jeden z nich je obsažen v kostech, játrech a ledvinách.

2. Kostní a jaterní izoforma ALP si jsou strukturně velice podobné a lze je od sebe obtížně laboratorně odlišit (bud' vazbou kostní ALP na lektin nebo finančně náročně imunochemicky).

3. Zvýšení hladiny ALP v séru může mít příčinu fyziologickou (např. u mladého rostoucího jedince zvýšená produkce enrymu kostními buňkami - má rozsah značně individuální) nebo patologickou (např. rachitida, osteomalacie, ostitis deformans, primární nebo sekundární hyperparathyreóza).

Absolutní hladina fosforu v krevní plazmě vypovídá o množství tohoto prvku v organismu více než u vápníku. Velmi často je fosforu oproti vápníku v těle psa příliš mnoho. Je to tím, že fosfor je takřka všudy přítomný a v krmivech většinou - na rozdíl od vápníku, bohatě zastoupený. Jeho vstřebávání není - opět na rozdíl od vápníku - nikterak regulováno a probíhá lineárně, což znamená, že je přímo úměrné jeho obsahu v krmivu a tudíž značné.

Z toho plyne třetí důležitý závěr:
Výrazná dysbalance obou hlavních makroprvků v organismu psa bývá často způsobena nadměrným množstvím fosforu. Nikdy by jej nemělo být více nebo právě tolik jako vápníku,vždy by jej mělo být výrazně méně. Žádoucí poměr, např. v době výměny chrupu mléčného za trvalý, v období velmi intenzívního růstu, je 1,6 - 2 : 1 ve prospěch vánpíku.

SHRNUTÍ:

1.

a) To, že je laboratorním vyšetřením krve zjištěna vyšší hladina vápníku v krevní plazmě (hyperkalcémie) vůbec neznamená, že je nadbytek vápníku v celém organismu psa nebo že mu dokonce hrozí nějaké poškození z nadbytku tohoto prvku. Vůbec ne! Skutečné "převápnění" má tyto klinické příznaky: polydipsie (nadměrná žíznivost), polyurie (nadměrné močení), somnolence (spavost), adynamie (slabost), zácpa, zvracení. Vzniká pouze za současného nadbytku vitamimo D.
b) I když je hladina vápníku v krevní plazmě vyšší, může kostní tkáň trpět nedostatkem tohoto prvku - zjištěná hyperkalcémie může totiž být následkem hormonálně vyvolaného intenzívního odbourávání vápníku z kostí.

2.

Hladina ALP nevypovídá nic o vlastní růstové aktivitě kostní tkáně, může vypovídat o úrovni kalcifikace kostí (nízká hladina kostní ALP = nízká úroveň vápenatění kostní tkáně, vysoká hladina = vysoká úroveň kalcifikace), ale může být také důsledkem některých patologických jevů (viz výše).

3.

Z celého vyšetření krve na makroprvky má význam (vypovídací hodnotu) vzájemný poměr obou hlavních makroprvků - Ca a P. Pouze ten je přínosný pro celkové posouzení stavu mladého rostoucího psa velkého nebo obřího plemene.