O povelech. Jak mluvit se psem kavkazským během tréninku.

Především hodně málo, jasně a srozumitelně. Vnímat emoce oboustranně - on naše, my jeho. Je to o partnerství, ne o vytváření pozic vyšších a nižších, ne o soupeření, ne o silných korekcích. Začneme-li jednou soupeřit, budeme v tom pokračovat celý život. A kdo má šanci vyhrát? Ten, kdo si počká, je silnější, přírodně chytřejší, má spoustu času na předběžnou rozvahu a střelhbitě nás dokáže přečíst, využít situace. Ten se dočká. S největší pravděpodobností to nebudeme my.

Základem je budování silného partnerství, kdy k nám pes získává absolutní důvěru. My ji také mějme k němu, ale zas - nespoléhejme na ni příliš. Přesto ji vyzařujme.

Je si třeba uvědomit, že:

1. Slovní pochvala musí být plná čistého nadšení, stále stejná, velmi krátká: "Šikovný!", Výborně!" (A s naším vědomím, že většinou psa vůbec nezajímá.) :-)
2. Zákaz je velmi krátký a velmi důrazný "NE!", spolu se znemožněním pokračovat v nežádoucí činnosti.
3. Pamlsek je již sám o sobě pochvalou, netřeba ho slovy ani doteky doplňovat.
4. Povel pro obranu je zároveň povzbuzením a upozorněním na nadcházející potřebu zákroku. Agresívní, se spoustou bojových emocí, velmi krátká věta: např. "Je to lump!" nebo "Dávej pozor!". Obrana je zcela bez pamlsků, pochvala po výkonu je rychlá, velmi krátká, výrazná, vzrušená.
5. Vše cvičíme postupně, od zcela jednoduchých částí, trénovaných v klidném prostředí, s přidáváním nároků ve cviku a při stupňování rušivých podnětů a změnách prostředí.

Hodně oboustranné radosti ze cvičení!

2023

Další naše články zde

Příští článek: Jak přivolávat psa kavkazského